František Všetička: Poetika kompozice. O kompoziční výstavbě literárního díla. 1. vydání, 2022, 164 stran, ISBN 978-80-244-6208-0.

František Všetička je literární teoretik a beletrista, jenž se věnuje převážně výstavbě literárních uměleckých děl. Tato problematika jej zaujala již v době, kdy poetika kompozice v české literární vědě byla víceméně v plenkách.

První jeho dílo o stavbě literárního díla byla Kompoziciána s podtitulem O kompozičnej výstavbe prozaického diela [1986], jehož česká verze byla nakladatelskými dozorci označena za formalisticku. V následujících publikacích se autor zaměřil na kompoziční výstavbu poezie pro děti v knize Čtyři hlasy [1989]. V letech 1992–1996 ve Vydavatelství Univerzity Palackého publikoval tituly Stavba prózy [1992], Stavba básně [1994] a Stavba dramatu [1996], společně s Celistvostí celku [2012] to jsou výsledky systematické práce o kompoziční výstavbě děl dle literárních žánrů.

Pečlivé zkoumání žánrů jej pak přivedlo na myšlenku analyzovat a sledovat vývoj české literatury 20. století. Své studie uveřejňoval v odborných publikacích, v nichž jednotlivá díla nahlížel z hlediska kompozice. Podařilo se mu tak zmapovat vývoj české prózy v sedmi počátečních dekádách 20. století. /Tektonika textu [2001], Kroky Kalliopé [2003], Možnosti Meleté [2005], Podoby prózy [2005], Ariadnino Arkanum [2011], Energe Ephialta [2018], Dekáda naděje [2022]/.

Všetička ve své poslední odborné publikaci Poetika kompozice, která nese podtitul O kompoziční výstavbě literárního díla (Univerzita Palackého, Olomouc 2022) postupuje od základních pojmů týkajících se kompoziční výstavby, architektoniky a kompozice. Domnívá se, že „…kompoziční výstavba je zejména záležitostí syžetu. Následující text pak není ničím jiným než souhrnným uspořádáním jevů z této oblasti“. Kniha obsahuje kapitoly zaměřené na architektoniku literárního textu, kompoziční principy a postupy a na syžetovou osnovu. Nejvíce prostoru je věnováno vyčerpávajícímu přehledu kompozičních principů (20 stran), v kapitole o kompozičních postupech pak věnuje nejvíce pozornosti pojmům postava a architektonická jednotka (shodně po 13 stranách).

U jednotlivých pojmů Všetička uvádí jejich etymologický původ, následuje definice pojmu s mnoha příklady z děl našich i zahraničních autorů. Stálí Všetičkovi čtenáři vědí, že téměř všechna jeho odborná díla obsahují jako přílohu pojmoslovná hesla, jednu z nejobsáhlejších najdeme v publikaci Energie Ephialta. Řada z nich se objevuje i v Lexikonu literárních pojmů, který roku 2002 sestavil s Liborem Paverou. V Poetice kompozice odborná veřejnost najde ovšem pojmy k tomuto tématu systematicky uspořádané a často s dalšími či jinými příklady. Studenti i všichni, kteří se o poetiku kompozice začínají zajímat, by možná uvítali více příkladů zejména z poezie.

Cenné jsou také Všetičkovy exkurze do oblasti hudby, malířství a sochařství i filmu. Např. pojem kalendářní cyklus ilustruje v dílech starší a novodobé české literatury, uvádí příklady z anglické i polské literatury a využívá možnosti poukázat na využití kalendářního principu např. v cyklu Josepha Haydna Čtvero ročních počasí, alegorii dvanácti měsíců Josefa Mánesa na staroměstském orloji, v souboru alegorických soch Georga Antona Heinze v prostoru olomouckého Klášterního Hradiska. Tentýž cyklus zmiňuje i v povídkovém filmu Vojtěcha Jasného Touha. Jeho smysl pro detail, systém a neustálá chuť objevovat nové mu nedovoluje spokojit se s tím, co před časem považoval za nejvhodnější.

Součástí Poetiky kompozice je i seznam české literatury o kompoziční výstavbě obsahujících 605 názvů studií uveřejněných do roku 2002. Seznam odborných textů na toto téma z jiných literatur bývá součástí jiných autorových odborných prací např. v knize Energie Ephialta. Studenti i odborná veřejnost jistě uvítají obrazovou přílohu fotografií výtvarných děl dokreslujících výklad některých pojmů – například u již zmíněného kalendářního cyklu obraz Giuseppa Arcimbolda Zima.

Poetikou kompozice se v rozsáhlém svazku … na okraji chaosu … [2001] zabývala Daniela Hodrová. Porovnáme-li její pojetí a Všetičkovo, pak jsou do značné míry protikladná. Všetička klade důraz na syžet, Hodrová pak na vnější znaky (motto, kompozice tříště ap.) Výstavba literárního díla není častým předmětem odborného zájmu, Všetičkova práce snad přispěje k prohloubenějšímu a systematičtějšímu výzkumu.

Věra Halová

Autorka vystudovala pedagogickou a filozofickou fakultu v Olomouci, celý život pracovala jako učitelka a ředitelka školy, zajímá se o literaturu, organizuje regionální kulturní aktivity (výstavy, koncerty apod.).