Ludmila Budagovová: Z mého života s českou literaturou. Výbor z česky publikovaných prací. Šrámkova Sobotka, z. s., Sobotka 2021. ISBN 978-80-270-9769-2.

Ljudmila Norajlovna Budagovová (v knize se uvádí počeštěně jako Ludmila), významná ruská bohemistka, odbornice na českou literaturu 20. století, zvláště na avantgardní poezii, se narodila v rodině slavného sovětského arménského akademika Norajla Sisakjana (1907–1966) v dnešním Tveru/Tveri (tehdy Kalinin), za války byla rodina evakuována do Kazaně, posléze do kirgizského Frunze (dříve Piškek, nyní Biškek). Její čeští spolupracovníci a přátelé vydali prostřednictvím zapsaného spolku Šrámkova Sobotka její české texty: v roce 2022 slaví významné životní jubileum. Svazek editovali Marie Sekerová a Jan Bílek. Na její životní dráze se podepsaly složitosti a peripetie česko-ruských a československo-ruských politických a kulturních a literárních vztahů včetně tragického roku 1968. Je dobře, že se alespoň někteří z českých bohemistů, i když zcela neoficiálně a bez okázalé podpory, rozhodli takto připomenout celoživotní práci této ruské vědkyně ve prospěch české literatury. Budagovová sehrála podobnou roli v mezinárodní a zejména přímo české bohemistice jako Sergej Nikolskij (1922–2015), který rehabilitoval svou malou knížkou v 50. letech 20. století dílo Karla Čapka, takže začalo znovu po řadě let u nás vycházet. Takovou roli sehrála Budagovová v případě české avantgardy, poetismu a surrealismu, např. V. Nezvala, i když v úvodu ke knize uvádí svoje jisté zklamání ze setkání s ním v Moskvě. Při návštěvě Slovanského oddělení Moskevské univerzity hovořil stále o socialistickém realismu – ale možná to byl jen výraz jakéhosi preventivního strachu… zvláště když si připomeneme polemiky českých avantgardistů kolem tzv. charkovské konference v roce 1930. Budagovová jako první po dlouhém českém půstu psala o Nezvalově poetistické a hlavně surrealistické tvorbě, srovnávajíc ji s André Bretonem. V 50. a 60. letech minulého století se stýkala s řadou českých literárních vědců, ale také samotných tvůrců, hlavně básníků: vzpomíná tu Zdeňka Pešata, Miroslava Červenku nebo Viléma Závadu. Výbor jejích článků doprovází fotografická příloha a doslov Dagmar Blümlové, velmi přesný, rázný, ale citlivý. Jen bych místy oponoval tomu, že Budagovová rozestavila světla a stíny české kultury poněkud jednostranně: vyzvedla ve srovnávacím pohledu slovenskou literaturu, což bylo objevné, ale potlačila vliv německý a schematizovala situaci českého národa v monarchii a Protektorat Böhmen und Mähren – je to sice pohled ze strany, zvenku, ale možná nám připomene pozapomenuté jasnější hodnotové akcenty – oproti jejich zamlžování; koneckonců takové vyhraněné pohledy mívají i jiní zahraniční bohemisté, jak víme ze čtení jejich studií a knih, např. slavného anglického bohemisty Roberta Pynsenta (roč. 1943), u nás nezřízeně obdivovaného, ale i naopak z orací českých a slovenských filologů, kteří takto pro Rusy často neobvykle nahlížejí ruskou literaturu. Pěkně vypravená kniha má čtyři oddíly. První je již citovaný autorčin úvod, jenž nás provází po jejím životě s českou literaturou, druhý oddíl jsou souborné studie o české literatuře, třetí pojednává o jejích oblíbených autorech, čtvrtý je již zmíněný doslov D. Blümlové, životopisný přehled autorky, její bibliografie, dále literatura v češtině o ní, ediční poznámka, obrazová příloha, rejstříky a krátké anglické a ruské resumé. První statí je přehled Česká poezie v Rusku, objevná je stať o spojení mezi českou dekadencí a avantgardismem, ale to je paradox jen zdánlivý; jsou tu uvedeny např. Nezvalovy aluze v Historickém obrazu z Karla Hlaváčka, jistě bychom mohli uvádět blízkého Jakuba Demla aj. Že je český poetismus zvláštní směr, je pravda, ale i tak je spojen s mezinárodními směry té doby. Za přínosný ve stati Český poetismus v evropském kontextu pokládám mimo jiné odkaz k různé situaci národních literatur a také zmínku o futurismu, jenž byl silný v Rusku a Polsku, ale český musela objevit až polská badatelka (Ilona Gwóźdź-Szewczenko: Futuryzm w czeskim pejzażu literackim. Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, Wrocław 2009). Spojitost Karla Hynka Máchy s českým surrealismem je také známá, ale Budagovová k tomu dodává některá zvláštní místa. Tato jakoby postmoderní aluzívnost pokračuje pak ve studii o Boženě Němcové v české avantgardní poezii (Nezval, Seifert, Halas). Česká a slovenská antifašistická poezie je předmětem další studie. Novým přístupům ruské bohemistiky k české poezii po odstranění ideologického nátlaku, jak to nazývá, jsou věnovány další práce. Třetí oddíl je věnován různým českým autorům, také Jaroslavu Haškovi, opět Nezvalovi, nejvíce však Vilému Závadovi, a obsahuje spíše osobní vyznání lidem, s nimiž se Ljudmila Budagovová stýkala (režisér Jiří Hraše, Miroslav Florian, Felix Vodička, Aleš Fetters, Jaroslava Janáčková). Záslužná a podnětná kniha, nejen jako oslava. Bohužel Ljudmila Norajrovna Budagovová dne 3. února 2022 v Chimkách u Moskvy nečekaně zemřela; odešla na věčnost v roce svých nedožitých devadesátin. Ještě na podzim se zúčastnila vědecké konference organizované jejím pracovištěm, zvala na takové akce své přátele, zejména české, neboť tato ruská slavistka byla především bohemistkou, znalkyní české literatury, zejména poezie. Čest její památce! (Viz náš nekrolog Odešla významná ruská slavistka a bohemistka. In memoriam Ljudmily Norajrovny Budagovové. Novaja rusistika 2022, č. 1, s. 98–101.

Psáno pro Slavica litteraria

Ivo Pospíšil