Pavel Krafl: Dějiny církevního práva v českých zemích ve středověku. Středoevropské centrum slovanských studií, Olomouc 2022. 412 s. ISBN 978-80-56735-21-4.

S jednou nepříjemnou chybou (Středoevropské centrum slovanských studií sídlí v Brně, nikoli v Olomouci) vychází důkladná, fundamentální kniha českého historika, odborníka na středověk Pavla Krafla, profesora na Filozofické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře. Krafl se specializuje na vrcholný a pozdní středověk a je autorem řady knih vydaných v Praze a Brně; z poslední doby uveďme alespoň Editorství a edice středověkých pramenů diplomatické povahy na úsvitu 21. století. Směry – tendence – proměny (2016), Polské provinciální synody 13.–15. století (2016), Quam ecclesiam in honore sancte Marie Virginis intitulari volumus. Study on the Kłodzko Monastery of Canons Regular of St. Augustine in the Pre-Hussite Period (2018), k nimž se řadí již v Nitře roku 2021 vydaná publikace Dvě studie k synodálnímu zákonodárství (Würzburg 1287, Kališ 1420). Z činnosti Pavla Krafla je podnětné, že se kromě pro českou historii tradiční německo-české sféry soustřeďuje také na oblast polskou jako historiografický polonista. Dějiny církevního práva v českých zemích ve středověku by mohly sloužit jako náročná učebnice, ale přinášejí také řadu zajímavých a méně známých fakt a nových pohledů vrhajících nové světlo na některé oblasti církevního práva, které se ve svých důsledcích týkají celé střední Evropy. Současně – nehledě na vysokou míru odbornosti – je to i četba pro širší okruh vzdělaných čtenářů, které tato problematika zajímá, neboť má přesahy k obecným problémům křesťanství ve střední Evropě, dotýká se otázek husitství a jeho konotací, zkoumá okruhy církevního práva opravdu z gruntu od Velké Moravy a jejích právních památek, speciálně zkoumá situaci na Pražské univerzitě a její právnické fakultě. Po přehledových a bibliografických údajích a analýzách následuje chronologie církevního práva od zmíněné Velké Moravy k přemyslovským Čechám. V partii o zákonodárství se dovídáme o Graciánově dekretu a diecézní statutě, v kapitole o soudnictví zase o roli různých církevních hodnostářů od arcijáhena přes biskupské soudnictví ke generálnímu vikáři a papežskému soudnictví, přičemž speciální kapitola se věnuje soudnictví v době husitské a pohusitské. Rozhodně zaujme partie o papežské inkvizici a univerzitním soudnictví, stejně jako o vztahu církevního práva k obecným teologickým otázkám, včetně práva majetkového. Právo obecně a právo církevní zvláště byly ve středověku středem pozornosti školských a jiných vzdělanostních institucí: zde se autor zmiňuje o zahraničních možnostech studia, o Pražské univerzitě a knihovnách. Neopomíjí ani husitské teology, kanonické právo a jeho vliv na právo světské. V závěru autor konstatuje, že středověké církevní právo mělo značný vliv na společnost a její instituty, stejně jako na právo světské a obecně na úroveň právního myšlení. Za jádro jeho stavu v českých zemích pokládá vztah k husitství, husitské teologii. Kvalitní znalost kanonického práva byla také především reflexí vztahů uvnitř katolické církve obecně a v době předhusitské a husitské zvláště. Důkladnost Kraflovy práce dokládají rozsáhlé soupisy literatury, takže lze říci, že tato kniha představuje nepominutelný přínos k poznání důležité oblasti života středověké společnosti v naší části Evropy, obecně společenské situace a kulturního povědomí jako celku.

Ivo Pospíšil