Romanyšyn, Romana, Lesiv, Andrij. Ja tak baču. Lviv: Vydavnyctvo staroho leva, 2017. ISBN: 978-617-679-480-6.

Romanyšyn, Romana, Lesiv, Andrij. Holosno, tycho, pošepky. Lviv: Vydavnyctvo staroho leva, 2017. ISBN: 978-617-679-363-2.

Ukrajinskému duu autorů a ilustrátorů – Romaně Romanyšyn a Andriji Lesivu, známým též jako studio Agrafka, se díky namáhavé práci a originálním myšlenkám podařilo proslavit v oblasti ilustrované literatury pro děti. Jejich styl je čtenářům známý, jejich díla byla přeložena do desítek jazyků, zvítězila a získala prestižní ocenění za design a literaturu na Ukrajině i v zahraničí, od Německa a Itálie po Brazílii, Spojené arabské emiráty a Jižní Koreu. Autoři bývají častými hosty mezinárodních knižních veletrhů a literárních festivalů. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu studovali (nejdříve na Art College of Decorative and Applied Art, poté na Lviv National Art Academy) a ve kterém v současné době také pracují. V roce 2016 autoři anglicky psaného průvodce Awesome Lviv. Interesting things you need to know zařadili do své knihy krátký článek o autorech, ve kterém uvedli, že díky jejich práci ukrajinský knižní design hrdě reprezentoval svoji zemi v zahraničí a dosáhl patřičného mezinárodního uznání. (KRAVCHENKO, KACHMAR, FRAZER, s. 31)

Na veletrhu dětské literatury v italské Bologni v roce 2018 dvě ilustrované knihy pro děti tvůrčího studia Agrafka Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím, které vydalo nakladatelství Starého lva, dosáhly vítězství v kategorii Non-Fiction soutěže Bologna Ragazzi Award, což je v oblasti dětské literatury nejprestižnější každoroční ocenění. Nahlas, potichu, šeptem vypráví dětem o světě zvuků a hudby, kniha Tak to vidím je věnována barvám, symbolům, znakům a způsobům vizuálního předávání informací. Toto ocenění nebylo pro ukrajinské autory jejich prvním triumfem. V roce 2014 obrázková knížka Romany Romanyšyn a Andrije Lesiva Hvězdy a maková zrníčka získala speciální ocenění Bologna Ragazzi Award v kategorii pro debutující knihy Opera Prima. A v roce 2015 stejnou cenu získala jejich kniha Válka, která změnila Rondo, v tomto případě v kategorii New Horizons, která je udělována knihám z aktivně se rozvíjejících knižních trhů. Kromě toho vydání Nahlas, potichu, šeptem získalo ocenění Mezinárodního bienále ilustrací v Bratislavě ВІВ 2017.

(Obálky originálních verzí Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím)

O vítězství ve čtyřech nominacích na cenu Boloňského festivalu soutěžilo více než tisíc knížek, jež vydavatelé ze 41 zemí světa, kteří se veletrhu zúčastnili, odeslali na posouzení. Vítěz této ceny nezíská finanční odměnu, cílem je přitáhnout pozornost k dílům vydavatelů z jiných zemí, a tím pomoci zvýšit počet zájemců o získání licence na překlad a vydání děl v jiných jazycích. Je třeba dodat, že udělování licencí je samostatnou oblastí literárního procesu, která často zůstává neznámou nebo jen zřídka kdy okrajově zmiňovanou ve vědeckých pracích o literatuře. Začátkem roku 2023 byly knihy Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím přeloženy a vydány ve 26 zemích. V českém jazyce je vydalo nakladatelství Argo v roce 2019 – Nahlas, potichu, šeptem v překladu Heleny Pazdiorové a Tak to vidím v překladu Jiřiny Dvořákové.

Abychom lépe pochopili důvody úspěchu knih ukrajinských ilustrátorů, pokusíme se v této studii detailně analyzovat obě knihy. Nejdříve se však vraťme k vyjádření poroty ceny Bologna Ragazzi při vyhlašování vítězů: „Sluch a zrak jsou jádrem diptychu tohoto uměleckého dua. Vědecká informace a filozofické otázky se mistrně spojují s ilustracemi a celkovým designem knih. Vytříbený vizuální jazyk – složitá směs infografiky, od Brailla do Kandinského.“ (ZBRUČ) Obě knihy patří k vědecko-populární literatuře. Textová část knihy je rozdělena na hlavní text a doplňující fakta skládající se z vět, frází a citoslovcí. Hlavní text představuje jedna nebo dvě věty dole na stránce pod ilustracemi. Text je lakonický, často má filozofický charakter a odvolává se na metafory: „Na počátku bylo ticho. A potom se vše rozeznělo. Vesmír zaplnily zvuky.“ Těmito slovy autoři začínají knihu Nahlas, potichu, šeptem s odkazem na teorii velkého třesku, a také navrhují si poslechnout, jak hypoteticky by mohl znít, a to na uvedeném odkazu webové stránky s demonstrací zvuku od fyzika Johna Cramera. Kniha Tak to vidím analogicky začíná slovy: „Na počátku byla tma a nebylo nic vidět. A náhle se objevilo světlo.“ Jiný příklad: „Občas je těžké si porozumět a potom se cítíme osamělí“, což je uvedeno vedle ilustrace hádek mezi lidmi, nebo neschopnosti vzájemného pochopení z různých důvodů.

(Ilustrace z knihy Nahlas, potichu, šeptem. Tato ilustrace a následující jsou poskytnuty se souhlasem vydavatele)

Ilustrovaný materiál v obou knihách je vytvořen v ideální harmonii s textovou částí. Ilustrace v knize zastává narativní funkci a je neoddělitelnou součástí textu, což je v současných knihách pro děti velmi důležité. Otázka nepochopení dále v textu pokračuje myšlenkou, že lidé, kteří chtějí pochopit jeden druhého, to mohou dokázat i beze slov:

(Ilustrace z knihy Nahlas, potichu, šeptem)

Inkluze není hlavním tématem, nicméně v obou knihách má znatelný akcent. V knize Nahlas, potichu, šeptem autoři zobrazili ukrajinskou verzi abecedy jazyka gest. Doplňující fakta vypráví o existenci velkého množství takových abeced ve světě, a také o profesi překladatele do jazyka gest. Na předchozím námi zmíněném vyobrazení jsou v kombinaci znaků znakového jazyka zašifrovaná slova „já rozumím“. V další knize Tak to vidím je obdobně zakomponována informace o Braillově písmu i o tom, jak funguje systém skládající se ze šesti teček. Také na obálce knihy a vnitřních stránkách jsou zašifrovány obrázky se slovy vytvořenými jakoby v Braillově písmu. Jak v případě daktylní abecedy, tak i v případě Braillova písma, si děti mohou při čtení knihy vyzkoušet dekódovat zašifrovaná slova, a tak lépe pochopit, jak tyto systémy fungují. O tom, že samotné obrázky mají význam, se mohou dohadovat jen ty nejzvídavější děti, neboť nikde v knihách není zmínka, že tyto obrázky netvoří prvky designu knihy, ale naopak mají v sobě ukrytý nějaký význam. Dodatečnou prací pro samotné autory pak bylo přizpůsobení abecedy jazyka gest, abecedy Braillova písma a také zašifrovaných slov v každém cizojazyčném vydání.

(Ilustrace abecedy gest z knihy Nahlas, potichu, šeptem)

(Ilustrace abeceda Braillova písma z knihy Tak to vidím)

Klíčové kompoziční mistrovství knih je dle našeho názoru výjimečné, každá stránka demonstruje nové formy a nečekané detaily. Během čtení knížky o zvucích je možné zaznamenat, jak se zrychluje dynamika vyprávění. Od schématu měření zvuků, typů hlasů a dvoustránky se zvuky budov, lidského těla, měst až po zvuky přírody, které po delší dobu udržují pozornost čtenáře díky ilustracím a doplňujícím faktům. Vyprávění v druhé části knihy začíná z dvoustránky s deštěm, náhle se zvuky zrychlují, přechází ve znak „vypnutý zvuk“ a čistou stránku, dále pokračuje vyprávění o důležitosti meditace a ticha v našem životě, abychom mohli uslyšet i „nejmenší zvuky“, jako je tlukot dvou srdcí. Zbývající stránky jsou nejméně zaplněny ilustracemi a fakty, čtou se rychle. Přechod z ticha ke křiku malého dítěte, které začalo slyšet ještě před narozením, a teď hledá svůj hlas, nás výstižně přivádí k myšlence zvuku jako prodloužení života.

Jak už zde bylo řečeno, knihy patří do vědecko-populárního žánru, proto v textu nejsou hlavní hrdinové, ovšem každá kniha má jednu ilustrovanou postavu, která je přítomna téměř na každé stránce. Je to takový průvodce nebo alter ego jednoho z autorů, anebo také čtenáře. Tito hrdinové provázejí děti během jejich putování knihou a pomáhají udržet soudržnou kompozici děl, což je pro současné dětské čtenáře velmi důležité, neboť o jejich pozornost soupeří stále více „vychytávek“. Členové poroty také vyzdvihli „celkově nový způsob podání vědeckých faktů, tyto knihy budou pro čtenáře zdrojem neustálého údivu“ (ZBRUČ). Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv se v obou knihách soustřeďují na široký okruh témat, jako příklad můžeme zmínit stavbu oka; jak funguje sluch; jak se měří zvuk; jakým způsobem se kontroluje zrak; jaké barvy nám oznamují nebezpečí a které v nás mohou vyvolat pocit hladu; jaké jsou zvuky, které lidské ucho není schopno zachytit, přičemž je mohou slyšet psi nebo jiná zvířata; optické iluze; temná hmota a mnoho jiných. Je také třeba poznamenat, že během psaní textů a výběru vědeckých faktů do svých knih autoři provedli důkladné bádání. Autoři nejsou ve vybraných tématech odborníky, ale informace, které zvolili, nejsou všeobecně známé. Jako příklad můžeme uvést fakta z knihy Tak to vidím, že pouze 2 % obyvatel Země má nejvzácnější barvu očí, a to zelenou, že při narození miminka několik týdnů vidí svět vzhůru nohama, jelikož obrazy do mozku předávají oči a sám mozek je v našem vědomí převrací. Seriózní vědecká fakta jsou v knihách podána spolu s takovými, která mohou čtenáře pobavit, například v knize Nahlas, potichu, šeptem na stránkách s hudebními nástroje je uvedeno: „zpívající pila. Hraje se na ni smyčcem“, nebo fakt o tom, že nejen pila, ale i zelenina mohou být hudebním nástrojem: „Kapela The Vegetable Orchestra hraje na zeleninu a po koncertě z ní uvaří polévku.“

Jako zřejmá se jeví touha autorů zakomponovat do knih něco málo z ukrajinských reálií. Na dvoustránce s hudebními nástroji, kterou jsme již výše zmínili, jsou společně s klasickými a všem známými nástroji také ty z minulosti jako je flašinet, nebo ze současnosti jako MIDI kontroler. Překvapivě zde můžeme najít i ukrajinský cimbál a banduru. V knize Tak to vidím je na stránce o filmu vyobrazen snímek a dále i zmínka o filmu Země ukrajinského režiséra Oleksandra Dovženka. Obě knížky autoři zakončili speciálními poznámkami s několika doplněními do hlavního textu knih, a také vlastními radami ohledně toho, co stojí za to poslouchat (v knize o zvucích) a na co stojí za to se podívat (v knize o vizuálních efektech).

Porota na obou knihách vyzdvihla také odvážné barvy, které „připomínají první čtyři barvy, jenž se používají při tisku“ (ZBRUČ). V knize je uveden odkaz na dřívější techniky tisku barevných knih. Za pozornost stojí také to, že obě knihy Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím jsou dle záměru autorů vytištěny kombinací čtyř barev ze standardizovaného systému barev Pantone, která mezi knižními ilustrátory a designéry získává stále více popularity. Většina dětských ilustrovaných knih byla v minulosti vytištěna v barvách z palety CMYK. Tento trend pokračuje i v současnosti. Tisk Pantone ve srovnání s CMYK přidává podstatně lepší úroveň přesnosti, pokud se jedná o konečné barvy vytištěné na papíru, tedy zobrazení barev je identické nezávisle na tom, kdo i kde je tiskne. Šestá dvoustrana knihy je názorným příkladem toho, jak se ze čtyř barev utváří nové barvy a desítky jiných odstínů. Levá část dvoustrany je vytištěna barvami systému CMYK a pravá čtyřmi barvami z palety Pantone. Autoři ponechali v horním pravém i levém rohu dvoustrany jako designový prvek škálu barev, která obvykle bývá přítomna při přípravě knih k tisku, a porovnání barev při tisku knih, běžně ovšem škála zůstává na té části papíru, která není součástí hotové knihy.

(Ilustrace z knihy Tak to vidím)

Barvy, které autoři vybrali, jsou živé, až ostré, a díky tomu jsou knihy mezi ostatními dobře viditelné. Autorský úmysl ve výběru barev a materiálů knih má také odvrácenou stranu – vyšší cenu výroby a odpovídající maloobchodní cenu knih. Vydavatelé knih Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím v Turecku, Řecku a Indii tento problém vyřešili tak, že přistoupili ke změně formátu, vytiskli knihu v měkké vazbě a při tisku použili barvy CMYK.

Když výše uvedené shrneme, můžeme konstatovat, že knihy-vítězové si získaly soutěžní porotu svou krásou, odvahou a opravdovou inovativností. Svou unikátností knihy přesvědčily nejen porotu, ale také zahraniční redaktory a vydavatele, o čemž svědčí množství překladů, které každým rokem vzrůstá. Americký znalec dětské literatury a vydavatel z Brooklynu Christopher Franceschelli v komentáři pro World Kid Lit poukázal na to, že „to jsou právě takové knížky, které bych chtěl, pokud bych měl devět let a poprvé bych se zajímal o tato témata“ (STOREY). Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím pomohou dětem prozkoumávat složité ideje o vědě a svět přírody a probudí zájem o další hledání zajímavých faktů. Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv jsou jediní Ukrajinci, kteří získali cenu Bologna Ragazzi Award, v jedné z nejprestižnějších soutěží v oblasti dětské literatury. Existence takových knih na ukrajinském trhu ilustrovaných knížek pro děti je nepochybně významnou událostí v jeho rozvoji, která zvýšila zájem o jiné knihy, autory a ilustrátory z Ukrajiny. Dokonce i po pěti letech od vydání originálů jsou překlady knih do cizích jazyků v zorném poli znalců literatury a porot lokálních soutěží. V říjnu roku 2022 se německojazyčné vydání Tak to vidím dostalo na krátký seznam ceny Deutscher Jugendliteraturpreis.

Literatura

KRAVCHENKO Тamara, KACHMAR Maria, FRASER Kim, Awesome Lviv. Interesting things you need to know. Kyiv: Osnovy, 2016.

LESIV Andrij, ROMANYŠYN Romana. Nahlas, potichu, šeptem. Praha: Argo, 2019.

LESIV Andrij, ROMANYŠYN Romana. Tak to vidím. Praha: Argo, 2019.

HONČARENKO L. Ukrajinski vydanna peremohly na Bolonskomu jarmarku. Holos Ukrajiny. 30.03.2018 [online]. [cit. 12. 11. 2023]. Dostupné na: http://www.golos.com.ua/article/301385

STOREY Claire. SIGHT and SOUND: Franceschelli on publishing illustrated non-fiction from Ukraine. World Kid Lit. 11.09.2020 [online]. [cit. 12. 11. 2023]. Dostupné na: https://worldkidlit.wordpress.com/2020/09/11/christopher-franceschelli-two-ukrainian-books/?fbclid=IwAR2JEFZCx87rowsyKP1I4UNBOuW4OtVGOJp5F0B5wFV0AnLGhFcr9fvYyD8

ZBRUČ. Dvì knyžky vìd «Agrafky» vyznaly najkraščymy na Bolons’komu mìžnarodnomu jarmarku dytjačoji knyžky. 27.03.2018 [https://zbruc.eu/node/78092?theme=new_zbruc]

Mgr. Ivan Fedechko je absolvent bohemistiky a ukrajinistiky na Lvovské národní univerzitě Ivana Franka. V současné době doktorand (obor: Slovanské literatury) na Masarykově univerzitě, který se ve své doktorské práci věnuje zkoumání dětské obrázkové literatury.

Kontakt: 320615@mail.muni.cz