František Všetička, olomoucký literární teoretik a historik, je znám především jako autor řady literárněvědných prací. Pozornost nejen odborné veřejnosti vzbudil také řadou titulů, v nichž seznamuje čtenáře s významnými osobnostmi z oblasti kultury u nás i v některých evropských státech (Rakousko literární [2010], Polsko literární [2017], Francie literární [2019], k tisku je připraveno Německo literární).

Své literární toulky započal v Olomouci, kde téměř celý život žije a pracuje. Na knihu Olomouc literární [2002] navazují další Olomouc literární 2 [2014], Olomouc literární 3 [2016] a Olomouc literární 4 [2020]. V roce 2009 vychází literární topografie s názvem Morava a Slezsko literární. Už v následujícím roce píše B. Kolář v kulturní revui Krok (7/2010), že nelze vyloučit vydání druhého dílu. Od té doby sice uplynulo 13 let, ale předpověď se splnila.

V Moravě a Slezsku literárním II (Olomouc, Poznání 2023) stejně jako v prvním dílu přibližuje František Všetička opět 51 abecedně seřazených osobností Moravy a Slezska. Při sbírání materiálů ke knihám fejetonů autor ke své profesní orientaci literárního historika a teoretika připojil i zálibu v cestování a fotografování. Ne náhodou Všetička zvolil formu fejetonu, který mu umožňuje skloubit detailní znalost života i díla autorů se znalostí společenských poměrů, ve kterých se ocitali a které ovlivňovaly jejich život i tvorbu. Osvěžujícím prvkem jsou nejen fotografie pořízené autorem při putováních za literáty, ale i jeho aktuální postřehy z míst, která navštívil. Ve fejetonu o Josefu Kalusovi píše: „Sám básník rád sedával u Mařenčiny studánky nad Vlčím potokem. Ještě za jeho života mu tam umístili lavičku, na níž sedával, a kamennou desku s jeho čtyřverším… Dnes jsou verše obtížně čitelné, lavička, pro turisty tak potřebná, tam není, stejně jako básníkova busta, která tam stávala.“

Porovnáme-li seznam osobností z obou dílů, možná někoho překvapí, že i v prvním dílu jsou zveřejněny fejetony také o Růženě Svobodové, Jiřím Mahenovi nebo Drahomíru Šajtarovi, kapitoly věnované těmto osobnostem ve druhém dílu však reagují na jiná místa a jiná díla. Fejeton Stříbrný Kosov je inspirován pobytem Růženy Svobodové v Kosově u Zábřehu a zejména jejím dílem Odlehlá dědina, která vyšla s podtitulem Deníková skica z moravské vesnice. Všetička oceňuje její přínos v pravdivém zobrazení sociálních a národnostních poměrů. Mahenův pobyt na Valašsku a setkávání s Janem Kobzáněm a manžely Podešvovými líčí ve fejetonu Odraziště bohů. Třetí fejeton věnovaný Mahenovi Kouzlo země bylo mocné je spojen s počátkem hry Janošík. Hra byla napsána v krátkém čase – během prázdnin na Horňácku – a i to pravděpodobně, dle mnoha kritiků, ovlivnilo její uměleckou úroveň. Skutečným příběhem ze života Mahenových v Brně začíná fejeton Měsíc a liška. V Mahenových prózách Všetička obdivuje zejména jeho hru s architektonikou.

Marii Podešvové a její rodině je věnována samostatná kapitola Stříbrný lem. Umělci zvyklí na bohatý společenský život, což byl život manželů Podešvových, přijímali život na venkově se vším, co život na samotě obnáší. Všetička je přesvědčen, že teprve život uprostřed valašské přírody z ní učinil spisovatelku významem přesahující region.

Nejen zájem o dílo P. Bezruče pojil Všetičku s Drahomírem Šajtarem (Slezanem celou svou duší). Šajtar se ve 40. letech jako literární kritik věnoval ostravské a slezské slovesné produkci, v 50. letech byl však odsunut mezi zakázané autory. Všetičku překvapila jeho studie o Oděsanu Bagrickém, vysvětluje to Šajtarovým zájmem o vše z oblasti literatury, co stojí na okraji, mimo kulturní centra. To je další pojítko Šajtara se Všetičkou. I on hledá a nachází i v odlehlých krajích spisovatele, kteří nejen tvořili pozoruhodná díla stranou hlavního proudu, ale navíc dokázali ovlivnit svou osvětovou činností často nejen daný region.

Řada literátů v této knize (téměř třetina) našla svou původní nebo celoživotní profesi ve školství. Působili na vesnických malotřídkách, ale i na středních školách, jeden z výše jmenovaných – František Gel (fejeton Apoštol dějové reportáže) – působil na Univerzitě Karlově. František Václav Autrata (fejeton Literární historik a prozaik) nejen vyučoval na prostějovské reálce, jeho literárněhistorické práce dle Všetičky předčí jeho prozaická díla, z nichž nejvíce si cení jeho monografie Zapadlý osvícenec dr. Jan Melichar.

První z Mladé Moravy dle Všetičky je Leander Čech, jehož pedagogická dráha na přerovském gymnáziu brzy skončila pro nařčení z panslavismu. F. X. Šalda kritizuje Čecha za jeho přílišný konzervativismus, Všetička naopak vidí zásluhu Čecha např. v tom, že „připravil půdu pro vystoupení kritiků 90. let“ včetně Šaldy. Skromná budova jednotřídky v Čeladné se stala na dlouhých 17 let domovem Josefa Kaluse (Pro lid jsem písně zpíval a pěl). Velmi kritické postoje k jeho tvorbě byly později vyváženy pozitivními stanovisky, např. Arne Novák jej považuje za pokračovatele J. V. Sládka. Hanuš Věnceslav Tůma vystoupil v almanachu Anemonky (Jeden z Anemonek) a zdálo se, že nastartoval slibnou literární dráhu, pozdější kritiky neunesl, věnoval se práci vychovatele, za což byl v Uherském Hradišti ceněn.

Příběhem Zvoňte zvony literárně-výtvarné skupiny Súchovská republika zaujal Všetička své čtenáře v roce 2020. Dvěma z nich, Matouši Béňovi a Otakaru Bystřinovi, věnoval Všetička dva fejetony Repulikán ze Súchova a Prozaikova kravařská aféra, v nichž upozorňuje na kritické momenty jejich života.

Své počátky literárního badatele spojil Všetička se jménem S. K. Neumanna, básníkovy literárněhistorické názory se staly tématem jeho diplomové práce. K S. K. Neumannovi se vrací i v této knize fejetonem Člověka pro ráj jsi stvořila znova. Všetička zde mapuje pobyt básníka na Moravě během válečných let včetně pozdějšího osobního setkání s Boženou Hodačovou. Mladším současníkem S. K. Neumanna byl Jiří Wolker, jehož tvorba byla už v mládí Všetičkovi blízká. Ve fejetonu Memoáristka spatřuje v matce Jiřího Wolkera „citlivou a milující matku a zároveň zdatnou prozatérku.“

Tak jako v prvním dílu Moravy a Slezska literárního, i v tomto svazku se setkáváme s jinonárodními autory. Nejbližší jsou mu polsky píšící spisovatelé, některé z nich osobně poznal, např. Piotra Horzyka (fejeton Vidím čas šepotajících bříz), Adama Wieslawa Bergera (Okay, Adame!). V publikaci se setkáváme také s fejetony o Gabrieli Palowském (V sovím světle měsíce) a Henryku Jasiczkovi (Nedohrál vítr). Mnohé překvapí, že na vranovském zámku pobýval nositel Nobelovy ceny za literaturu Henryk Sienkiewicz. Na vranovském zámku dle Všetičky nastává u Sienkiewicze zlom, po řadě historických románů se obrací k současnosti.

Po stopách Golo Manna, syna spisovatele Thomase Manna, se autor knihy vydává do Chuchelné, fejeton Na chuchelnském zámku sleduje osudy některých členů rodiny Lichnovských, původních majitelů zámku, ale i osudy rodiny Mannů. Z německy píšících prozaiků Všetička zvolil také Hermanna Ungara (fejeton Psychoanalytik) a Oskara Mariu Grafa (Brněnský emigrant).

Nikolaj Vasilevič Gogol se v letech 1845 a 1846 léčil v Jeseníku, jeho korespondenci sleduje Všetička ve fejetonu Z Gräfenbergu do Říma. Také Josif Kallinikov, prozaik a literární historik, se narodil v Rusku. Všetička se jeho osobě věnuje ve fejetonu Přišel od řek babylonských.

Všetičkovy fejetony se vždy vztahují k místu, v němž daný literát žil nebo alespoň nějakou dobu pobýval. Výjimku z nové knihy tvoří fejeton Básníkův trojúhelník věnovaný Svatopluku Čechovi a historii pomníků v Mostkovicích, Plumlově a Ludéřově, jež občané postavili jako hold velkému básníkovi za jeho Písně otroka.

Všetičkův fejeton má často esejistický ráz, a to zejména tam, kde se zamýšlí nad problematikou autorova díla, popřípadě nad typem zvoleného tvůrce. Jde pouze o náběh k eseji, esej jako žánr pěstuje Všetička spíše ve své odborné práci.

Není cílem této recenze seznámit budoucí čtenáře se všemi osobnostmi této publikace, nebylo by to ani možné. Jisté je, že Všetičkovi se stále daří hledat a nalézat autory, kteří by bez něj byli pravděpodobně zcela zapomenuti. Zatímco Všetičkovy odborné publikace nacházejí své čtenáře v řadách literárních vědců, Všetičkovy romány a zejména fejetony jsou čtivé i pro širší veřejnost. Zajímavým čtením jsou i pro regionální osvětové pracovníky, studenty, učitele, ale přibalit na cestu si je mohou všichni, kdo rádi putují našimi kraji.

Věra Halová