Horizonty teatrologie: Vídeňský akcionismus

Skupina „vídeňských akcionistů“ se v Rakousku zformovala kolem roku 1961, aktivní činnost ukončila roku 1970. Desetiletí jejich tvorby zahrnovalo multimediální umělecké arteakty založené na provokativních akcích, využívajících morfologii tzv. „Schweinvokabular“ (markýrování násilí, namířeného proti ikonám státní a církevní moci). Tento slovník používali primárně nikoliv k prvoplánové provokaci: jednalo se o první generaci poválečných umělců, kteří osobně (jako malé děti či vojáci) zažili hrůzy druhé světové války a ozvěny té první, a provokativním formátem akcí reagovali na nedostatečnou denacifikaci a vnitřní konflikty rakouské společnosti. V příspěvku bude představena teze, že označení skupiny jako „vídeňský akcionismus“ pravděpodobně není odvozeno od substantiva „akce“, ale jedná se o odkaz na proud v oblasti behaviorální psychologie zvaný senzomotorický akcionismus, který vznikl na počátku 20. století a kladl důraz na tělesné a performativní vyrovnávání se s traumatem – jakým mohly být pro akcionisty právě zážitky z války (bolest, utrpení, ztráta blízkých, masový rozsah vraždění apod.). Jedním z hlavních impulsů akcionistické tvorby tak bylo válečné trauma, jak v individuální, tak v společensko-kulturní rovině. Zmíněné estetické prostředky vycházely jednak ze skutečných metod léčby traumatu, jednak skrze odpudivé „obrazy“ zpřítomňovaly hrůzy války a akcionisté „nutili“ své publikum se s nimi konfrontovat a pokud možno projít společenskou katarzí a navrátit divadlu jeho rituální funkci, již sehrávalo ve společnosti athénské polis.

Mgr. Tomáš Kubart, Ph.D.
Vystudoval FF MU v oboru teorie a dějiny divadla, zabývá se průniky divadelní, výtvarné a performativní tvorby, scénografií a dějinami českého moderního dramatu. Od roku 2019 působí na Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Oddělení 20. století a literatury současné, v níž v současnosti spolupracuje na dokončení antologie surrealistického dramatu a Slovníku moderního českého dramatu.