Nářečí v posvátné komunikaci? Případ zapomenutého „Žaltáře“ Josefa Hrdiny z r. 1851

Do přednáškového cyklu Artes liberales Brunenses čestných a externích členů Vědecké rady FF MU přijal pozvání doc. PhDr. Josef Bartoň, Th.D., z Katedry biblických věd a starých jazyků Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Česká bible sehrála v dějinách českého spisovného jazyka vícekrát klíčovou roli. Do značné míry to platilo i v prvních fázích obrození, kdy především Kralická bible stála na pomyslném piedestalu a kdy také oficiální katolické biblické překlady (vycházející z biblí Svatováclavské a Kralické) zaujímají významnou (stabilizační) pozici při rekodifikaci českého jazyka. Donedávna se téměř nevědělo o tom, že některé biblické (případně šíře náboženské) tisky doby obrození nesou stopy výrazných jazykových experimentů, včetně užití živých moravských nářečních prvků. Krajní polohu představuje zapomenutý „Žaltář“ dnes zcela neznámého moravského obrozence Josefa Hrdiny (1781–1852). V jeho textu je uplatněn konstrukt, který bychom dnes asi nazvali pokusem o nový kulturní (mikro)jazyk.

Doc. PhDr. Josef Bartoň, Th.D. – filolog (vystudoval češtinu, latinu a řečtinu na FF MU v Brně) a teolog (vystudoval KTF a HTF UK v Praze), docent na Katedře biblických věd a starých jazyků Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Vyučuje předměty z těchto okruhů: řečtina, latina, staroslověnský jazyk a písemnictví, antická literatura, dějiny českého biblického překladu. Okruhy badatelského zájmu v posledních letech: dějiny českého biblického překladu, český biblický jazyk a „nový biblický styl“ v moderní době, kontakt českého biblického překladu s jinými slovanskými překlady.