Šoty z Tibetu 1959

Jan Vinař a jeho kniha Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem. Reportáž českého novináře, který Tibet navštívil těsně po povstání a útěku čtrnáctého dalajlamy do indického exilu v březnu 1959, je svědectvím vypovídajícím o počátcích čínského ideologického civilizačního projektu na “střeše světa” i o tehdejším budovatelském nadšení levicových intelektuálů z východního i západního bloku. Víra Jana Vinaře v spravedlivější a lepší společnost nakonec zcela vyhasla, po návratu z Tibetu pak v roce 1968 opouští Československo.

Výstava představuje černobílé snímky – výseče ze záběrů unikátního filmového materiálu Šoty z Tibetu 1959, jehož autorem je neznámý čínský kameraman. Tomuto filmu natočenému ve formátu 16mm se ve své badatelské práci věnovali Luboš Bělka z Filozofické fakulty MU s Kamilou Hladíkovou z Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zatím dosud nezveřejněné filmové záběry konfrontovali s Vinařovým textem a vytvořili kritickou edici, z níž výstava vychází. „Populární představy Západu zpravidla vizualizují Tibet jako bájné království ducha, věčně neměnnou Šangri-lu, která tragicky skončila ve spárech rudé Číny. Vinařova historická reportáž zemi ukazuje bez mystického závoje a přikrášlování, tak jak jej v padesátých letech viděla naše “pokroková” inteligence oddaná ideálům komunismu. Vyprávění o Tibetu je tedy tak trochu i vyprávěním o nás a naší minulosti,” říká sinoložka Kamila Hladíková.