Na etnologickém pracovišti brněnské univerzity působil Dušan Holý více než půlstoletí. Erudice respektovaného vědce se v jeho osobě snoubila s nebývalým citem pro lidovou píseň a její interpretaci.

Po absolvování gymnázia ve Strážnici navštěvoval D. Holý nejprve Janáčkovu akademii múzických umění, v letech 1952–1956 studoval národopis a hudební vědu u profesorů Antonína Václavíka a Jana Racka. Po tříletém působení v Československém rozhlase spojil v roce 1959 již natrvalo své profesní působení s brněnskou univerzitou, kde se v roce 1968 habilitoval prací Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat (tiskem v roce 2013). Jmenování profesorem proběhlo v roce 1990.

Vedle filozofické fakulty vyučoval etnomuzikologii několik let také na Janáčkově akademii múzických umění. Ve své vědecké činnosti se věnoval předním osobnostem hudebního folkloru a nositelům tradice (např. Mudrosloví primáše Jožky Kubíka, 1984). Od regionálního a lokálního výzkumu písňových a instrumentálních projevů pokročil již v šedesátých letech k teoreticky koncipovaným pracím zaměřujícím se na problematiku geneze a stylu lidové hudby, rytmiku i variační postupy. Přímo vizionářsky dnes působí participace na prvních pokusech o využití počítačové techniky při klasifikaci a analýze lidové písně, které jsou datovány již do sedmdesátých let. Setkávání s nepočetnou, kulturně ale výraznou skupinou horňáckých Romů, k níž mimo jiné patřil i známý primáš Jožka Kubík, přivedla D. Holého k zájmu o tuto problematiku. V devadesátých letech si získala široké uznání především práce o genocidě Romů za druhé světové války a její reflexi v romském folkloru Žalující píseň (1993, spolu s historikem Ctiborem Nečasem). V průběhu svého plodného vědeckého života byl D. Holý zapojen v redakčních radách předních oborových časopisů (Český lid, Národopisný věstník, Národopisné aktuality), byl členem studijní skupiny pro systematizaci a klasifikaci lidové hudby, vedl etnomuzikologickou komisi Národopisné společnosti československé a byl členem The Society for Ethnomusicology. Na půdě domovského pracoviště se podílel na kolektivních pracích o Horňácku, Podluží a Brumovicích, Masarykovu univerzitu spolu se svými kolegy reprezentoval také v redakci základního oborového kompendia – encyklopedie Lidová kultura (2007).

Vědecké a popularizační dílo Dušana Holého bylo v uplynulých letech oceněno Cenou rektora Masarykovy univerzity v kategorii společenských věd za dílo Žalující píseň (1995, spolu se Ctiborem Nečasem), medailí za zásluhy o Českou republiku v oblasti kultury z rukou prezidenta Václava Havla (2002), statusem emeritního profesora udělený vědeckou radou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (2012) a také zlatou medailí Masarykovy univerzity (2013).

V debatách o poslání a budoucnosti etnologie formuloval Dušan Holý až vizionářskou myšlenku, která nám bude připomínat nejen jeho vědecké dílo, ale i lidský odkaz tohoto jedinečného člověka: „Dokud bude člověk a jeho kultura ve smyslu každodenní kultury lidského života, budou potřeba etnologové, aby ji zkoumali a zaznamenávali.“