Heinrich Schenker: teoretik a editor
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Musicologica Brunensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Umění, architektura, kulturní dědictví |
| Klíčová slova | Heinrich Schenker; music theory; editor; Harmonielehre; Der freie Satz; Beethovens neunte Sinfonie |
| Popis | Heinrich Schenker, autor pozoruhodné analytické teorie, byl soukromým učitelem skladby a klavíru. V této studii je však představen jako editor děl německé klasiky. Schenkerova ediční práce je spojena s vídeňským nakladatelstvím Universal Edition . Nedlouho po jeho založení pro něj připravil dvousvazkový soubor vybraných klavírních skladeb Carla Philippa Emanuela Bacha (C. Ph. E. Bach: Klavierwerke, 1903), s doprovodnou publikací Ein Beitrag zur Ornamentik (1903), a transkripci Händelových varhanních koncertů pro klavír na čtyři ruce (G. F. Händel: Sechs Orgelkonzerte nach den Originalen für Klavier zu vier Händen bearbeitet, 1905); z původně zamýšlených dvou svazků byl ovšem realizován pouze první z nich. Již tato zpracování nesla autorův výrazný rukopis, spojující intenzivní studium autografů, spolu se schopnostmi jejich filologického posouzení, a zkušenosti reflexivně zaměřeného skladatele a pianisty. Jeho textově kritické komentáře si rovněž všímají edičních počinů známých hudebníků, kteří vycházeli především z vlastní interpretace či z požadavků cílových uživatelů. Schenkerův vztah k pramenům a k jejich edicím příkladně dokumentují komentovaná vydání, autorem označovaná jako Erläuterungsausgaben, mezi která patří Chromatická fantasie a fuga Johanna Sebastiana Bacha (Chromatische Fantasie und Fuge D moll von Johann Sebastian Bach: Kritische Ausgabe mit Anhang , 1910) a poslední Beethovenovy klavírní sonáty op. 101, 106, 109, 110, and 111 (původně Die letzten fünf Sonaten von Beethoven), které byly zveřejněny jako samostatné svazky v Universal Edition v rozmezí let 1913–1921. Během přípravy sešitů Tonwille Schenker pracoval na souborném vydání Beethovenových klavírních sonát, která, podobně jak tomu bylo u předchozích tisků, vycházela z autografů. Sonáty pak vycházely nejprve samostatně v letech 1921–1923 v nakladatelství Universal Edition (L. van Beethoven: Klaviersonaten: Nach den Autographen und Erstdrucken rekonstruiert von Heinrich Schenker ). |