Umožňuje římské právo uzavření dědické smlouvy?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Časopis pro právní vědu a praxi |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Právní vědy |
| Klíčová slova | Doctores – military will – pact of succession. |
| Popis | Tento článek se zabývá otázkou možnosti uzavření dědické smlouvy v antickém Římě. Běžně jsou totiž uznávány toliko dva delační důvody – testament a intestátní posloupnost. Kromě toho není možna kombinace těchto dvou důvodů, ovšem s výjimkou vojenského testamentu (testamentum militis). Vojenské testamenty jsou totiž v mnoha ohledech privilegovány – téměř se u nich nevyskytují formální omezení, pročež mohou vojáci testovat jak chtějí nebo jak mohou. Přestože to tedy není obecně uznáváno, je zde možnost uzavření dědické smlouvy v antickém Římě, a to právě prostřednictvím vojenského testamentu, jenž může obsahovat různorodá ustanovení, přičemž nic nebrání tomu, aby obsahoval ujednání vykazující znaky dědické smlouvy. Tato myšlenka se objevuje v době recepce římského práva, kdy doctores hledali římskoprávní řešení, které by podporovalo dědické smlouvy šlechtických rodů. |
| Související projekty: |