Inkviziční záznamy jako pramen historického bádání: Možnosti, omezení, strategie čtení
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Dějiny - teorie - kritika |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | inquisitional registers; inquisitional records; inquisition; source criticism; reliability; cultural translation |
| Popis | Tento článek představuje kritické shrnutí a rozvinutí stavu bádání o inkvizičních registrech a vyhodnocení omezení a předpojatostí v tomto typu pramenů, nejen těch obvykle zmiňovaných, ale také například strategií sebeprezentace samotných vypovídajících. Článek se přimlouvá za detailní individuální studium namísto povšechného hodnocení spolehlivosti, jelikož spolehlivost se liší napříč jednotlivými registry, ba i jednotlivými výpověďmi. Článek identifikuje tři hlavní strategie čtení (termín J. H. Arnolda): 1) mapování prostoru k jednání, jímž disponuje konkrétní vypovídající, 2) mapování různých nadbytků řeči (C. Bruschi, J. H. Arnold) a 3) narativní analýza, inspirovaná naratologií a narativní psychologií. Článek zdůrazňuje, že otázka spolehlivosti záznamů překračuje rámec pramenné kritiky a má úzký vztah k některým ústředním epistemologickým otázkám historických a sociálních věd. |
| Související projekty: |