Musím domů, počkám doma, půjdu z domu: role domova v časoprostorové organizaci města
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek pojímá domov jako časoprostorovou konstelaci svého druhu. V rámci geografie času byl domov často konceptualizován pomocí jeho synchronizační funkce. Torsten Hägerstrand o něm uvažuje jako o svazku individuálních trajektorií časoprostorem, Nigel Thrift a Don Parkes jako o rytmizátoru společných aktivit a Junyi Zhang, Dick Ettema nebo Frank Koppelman jako o prostoru časového vyjednávání. Eroze vlivu vnějších rytmizátorů (zaměstnání, doprava, média) umocňuje význam každodenně vyjednávané synchronizace jakéhokoliv společenství. Časová koordinace společných aktivit představuje jednu z klíčových potřeb domácnosti, v nichž se domov neukazuje pouze jaké místo, ale také jako čas, tedy nikoli pouze jako synchora, ale i jako synchrona. Příspěvek se zabývá časovým významem městského domova. Cílem příspěvku je tak vykreslit domov nikoli jako geograficky diskrétní entitu, nýbrž jako místo s předpokládanou kontrolní či koordinační funkcí ve vztahu k ostatním časoprostorovým aktivitám jedince, jako místo intenzivní synchronizace a čas intenzivní synchorizace. Studována bude otázka, nakolik jsou aktivity spojované s domovem (spánek, rodinné aktivity, společné jídlo, apod.) fixovány v určitém čase a místě, resp. do jaké míry jsou tyto typy aktivit časoprostorovou kotvou či fixačním bodem rytmizujícím a umísťujícím ostatní činnosti každodenní individuální rutiny. Empirická část příspěvku bude vycházet z výsledků terénního šetření realizovaného v letech 2011 – 2013 ve vybraných městech České republiky. |
| Související projekty: |