Estetika, její pojmy a zhoubnost úvodů

Autoři

KRAJTL Ondřej

Druh Další prezentace na konferencích
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Popis Vizuální studia jsou interdisciplinární, v oblasti teorie i metodologie tedy dost často odkazují na jiné obory. Pokus vytvořit syntetizující úvod k vizuálním studiím je proto pokusem o nemožné. Vzniklá díla sice mohou navenek oslňovat šíří svého záběru, při bližším pohledu se ale ukazuje jejich zoufalá povrchnost, nedostatečnost a zmatečnost. Tyto čítanky jsou navíc sestavovány vždy podle nějaké myšlenky, ideologické linie, která neškolenému čtenáři (tedy ideálnímu čtenáři těchto děl) přinese nakonec více problémů, než užitku. Ilustrativním příkladem - pars pro toto - zde může stát české vydání rozsáhlého svazku Marity Sturken a Lisy Cartwright Studia vizuální kultury. Kritizovat jej jistě lze z mnoha různých aspektů. Tento příspěvek se soustředí na dva: Prvním z nich je hrubé zjednodušování komplexních oborů. Dobře patrné je to např. u estetiky, kdy autorské duo soudobou estetiku redukuje výhradně na vkusové soudy v případě kritérií krásy a ošklivosti a nepřiměřenou váhu dává Bourdieho teorii distinkce. Se zmíněnou redukcí souvisí i druhý aspekt kritiky - omezení daná regionální specifičností orientace "domovského oboru". Jedině tak si lze vysvětlit, že Sturken a Cartwright celou kratičkou kapitolkou, věnovanou dvěma tisícům let estetického uvažování, dokáží zaplnit dvěma estetickými pojmy a jedním sociologem. Podobně jako každá větší firma má dnes svou vlastní "filozofii", téměř u všech mediálních i průmyslových produktů najdeme "estetiku". A stejně tak je tomu i ve společenských vědách. Vlastimil Zuska, významný český estetik, ovšem zdůrazňuje, že vztah těchto aplikovaných estetik se má k vlastní estetice podobně jako návod na používání mobilního telefonu k fyzikálnímu výzkumu krátkovlnného záření. Bylo by velmi nešťastné, kdyby kvůli deformujícím úvodům zůstala vizuální studia v pozici návodu, nikoliv výzkumu.
Související projekty: