| Popis |
Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na problematiku výzkumu dějin školství a pedagogiky ve druhé polovině 20. století v letech komunistického režimu nazývaného jako normalizace (1968-1989) na území dnešní České republiky. Doba komunismu má klíčový význam pro historickou zkušenost druhé poloviny 20. století mnoha evropských zemí, zejména pak zemí tzv. východního bloku. V totalitních režimech prošla, stejně jako jiné oblasti života společnosti, velmi složitým obdobím rovněž pedagogika a školství. V bývalém Československu se v průběhu druhé poloviny 20. století střídala období, jež vytvořila relativně příhodné podmínky pro rozvoj vzdělávání i škol s obdobími, v nichž byla tato oblast dokonce zneužívána k politickým či mocenským cílům.Pád režimu znamenal začátek nové etapy nejenom v dějinách Československa, ale otevřel také mimo jiné možnosti rozvíjet historický výzkum v oblastech, které byly před rokem 1989 tabu. To platí i pro oblast pedagogiky a školství, kde ovšem i přes výzvy významných osobností české pedagogiky nebyl dosud realizován žádný systematický výzkum, ani není rozvíjena metodologie historického výzkumu, která by byla relevantní pro empirický výzkum soudobých dějin pedagogiky a školství.Metodologie historiografie přitom disponuje metodami a nástroji, které umožňují výzkum těchto poměrně nových témat. Jednou z takových metod jeorální historie, která je pro výzkum soudobých dějin velmi účinným nástrojem. Cílem našeho příspěvku je představit dílčí výsledky výzkumu zaměřeného na prozkoumání a popsání každodenního života základní školy (ISCED 1 a 2) v období normalizace. Historický výzkum bude založen primárně na metodě orální historie, jejímž prostřednictvím budou získána data o každodenním životě školy, ale také o životě a práci klíčových aktérů školního vzdělávání – učitelů.Využitím orální historie je totiž možné získat jedinečné informace o každodennosti v normalizačním základním školství a učitelích, jejich osobních i profesních životech. Pamětníci normalizace však stárnou a odcházejí a s nimi i jedinečné zážitky, zkušenosti a příběhy. Prezentované výsledky budou zaměřeny na každodenní život a chování učitelů, jejich výuku i mimoškolní aktivity. Konkrétně se zaměříme na vnímání role učitele a možnosti jeho profesního rozvoje, platové ohodnocení, jaký byl běžný den ve škole, zda a jak se proměňovalo fyzické prostředí školy, jak byly přijímány novinky či inovace ve výuce, jaké byly vztahy s kolegy, vedením či nadřízenými orgány, jaké byly vztahy s rodiči, co bylo možné považovat za kritické okamžiky v životě školy i v profesi učitele, zda a jak se střetávali s normalizačním režimem, jak se v jejich životě i pedagogické práci projevily proměny tehdejšího režimu (např. na počátku 70. let a pak v letech osmdesátých), zda a jaké byly možnosti kontaktu se zahraničím (jak v rámci socialistických zemí, tak s tzv. západními státy).
|
