Revisiting the rigidly rotating magnetosphere model for sigma Ori E – II. Magnetic Doppler imaging, arbitrary field RRM, and light variability

Logo poskytovatele

Varování

Publikace nespadá pod Filozofickou fakultu, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Název česky Revize modelu tuze rotující magnetosféry hvězdy sigma Ori E – II. Magnetické dopplerovské zobrazování, model magnetosféry s libovolným polem a světelná proměnnost
Autoři

OKSALA Mary Elisabeth KOCHUKHOV Oleg KRTIČKA Jiří TOWNSEND Richard H. WADE Greg A. PRVÁK Milan MIKULÁŠEK Zdeněk SILVESTER J. OWOCKI Stanley P.

Rok publikování 2015
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Monthly Notices of the Royal Astronomical Society
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
www http://mnras.oxfordjournals.org/content/451/2/2015.abstract
Doi http://dx.doi.org/10.1093/mnras/stv1086
Obor Astronomie a nebeská mechanika, astrofyzika
Klíčová slova techniques: spectroscopic; circumstellar matter; stars: early-type; stars: individual: HD 37479; stars: magnetic field; stars: rotation
Popis Úspěch modelu korotující magnetosféry hvězdy sigma Ori E typu B2Vp předloženého Townsendem, Owockim a Grootem spustil novou éru pozorování této klasické hvězdy. Využíváme spektropolarimetrii s vysokým rozlišením a megnetické dopplerovské mapování pro určení magnetické konfigurace, která je převážně bipolární s magnetickou indukcí na pólu Bd = 7.3–7.8 kG a menší osově nesymetrickou kvadrupolární složkou, a pro určení povrchového rozložení prvků He, Fe, C, a Si. Popisujeme vylepšený model korotující magnetosféry, ve kterém je vstupem magnetické pole získané z dopplerovského mapování.Výsledná syntetická emise v čáře H alfa a fotometrická pozorování poměrně dobře souhlasí s pozorováním, ale některé detaily zůstávají nevysvětleny. Proto využíváme získanou povrchovou mapu rozložení prvků pro předpověď příspěvku fotosférických nehomogenit ke světelné křivce. Zahrnutí ale nevylepšilo soulad pozorované a spočtené světelné křicky, což ukazuje na to, že jsou tyto rozdíly způsobeny jiným mechanizmem. Na druhou stranu srovnání ultrafialových světelných křivek ukazuje na dobrou shodu pozorování a teorie, což podporuje získané povrchové mapy. Shrnujeme, že je nutné do stávajícího modelu fotometrické proměnnnosti zahrnout nové mechanizmy.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.