| Popis |
Úvod. Oscilace krevního tlaku se přenáší do srdeční frekvence baroreflexní cestou. Krevní tlak je zároveň určován srdeční frekvencí přímou nebaroreflexní cestou (např. prostřednictvím Starlingova principu). Oba směry vzájemné interakce obou kardiovaskulárních signálů tak tvoří uzavřenou regulační smyčku. Cílem této práce bylo vyhodnocení vývoje interakce mezi systolickým krevním tlakem (STK) a tepovými intervaly (TI) u zdravých dětí, dospívajících a mladých dospělých. Metodika. Kontinuální krevní tlak (Finapres) byl snímán 335 mladým dobrovolníkům (11-23 let) za klidových podmínek (v sedě) a při řízeném dýchání na frekvenci 0.33 Hz. Z krevního tlaku byly vyhodnoceny TI a STK tep po tepu. Bivariantní autoregresní model umožňuje vyhodnotit celkové zesílení (Gain_STK,TI) vzájemného vztahu mezi signály TI a STK, ale také dovoluje matematické otevření uzavřené regulační smyčky pro výpočet kauzálního zesílení v nebaroreflexním (Gain_TI-STK) a baroreflexním (Gain_STK-TI) směru zvlášť. Citlivost baroreflexu (BRS) bývá tradičně počítána jako Gain_STK,TI, přestože tento parametr v sobě zahrnuje i nebaroreflexní složku přenosu oscilací. Na druhou stranu GainSTK-TI lze považovat za BRS očištěné od nebaroreflexního vlivu RR na STK. Velikost provázanosti mezi TI a STK byla rovněž vyhodnocena pomocí bivariantního modelu jako nekauzální koherence (Coh_STK,TI) i kauzální koherence v obou dílčích směrech (Coh_TI-STK, Coh_STK-TI). Použitím metody založené na podmíněné entropii byly vypočítány indexy spřažení (C_TI-STK a C_STK-TI), které kvantifikují velikost informace přenášené z jednoho signálu do druhého. Zesílení, koherence a indexy spřažení byly počítány ze sekvencí TI a STK dlouhých 300 vzorků. Změny jednotlivých parametrů s věkem byly počítány pomocí Spearmanových korelačních koeficientů jak v celé věkové skupině 11-23 let tak ve skupinách 11-16 a 17-23 let zvlášť. Výsledky. Gain_STK,TI vykazoval signifikantní nárůst s věkem (r = 0.228, p menší; 0.0001). Zatímco kauzální Gain_TI-STK se s věkem zvyšoval (r = 0.238, p menší 0.0001), Gain_STK-TI korelaci s věkem nevykazoval. Přestože se indexy spřažení C_STK-TI i C_TI-STK s věkem neměnily, Coh_STK-TI s věkem korelovala negativně (r = -0.225, p < 0.0001). Navíc růst Gain_STK,TI (r = 0.19, p menší 0.05), růst GainTI-STK (r = 0.159, p menší 0.05) a pokles Coh_STK-TI (r = -0.205, p menší; 0.01) s věkem byly nejvýraznější do 16 let. Od 17 let jednotlivé parametry s věkem nekorelovaly. Ve všech věkových skupinách bylo Coh_TI-STK významně vyšší než Coh_STK-TI (Wilcoxonův párový test, p menší 0.01) a C_TI-STK bylo významně vyšší než C_STK-TI (Wilcoxonův párový test, p menší 0.05). Závěr. Dokázali jsme, že bez ohledu na věk v klidu vždy převažuje vliv v nebaroreflexním směru (z TI do STK). Dalším zjištěním je, že Gain_STK-TI, který lze považovat za BRS očištěnou o nebaroreflexní složku, se s věkem neměnil. To znamená, že vzrůst Gain_STK,TI (tradičně počítaná BRS) s věkem je způsoben nárůstem zesílení nebaroreflexní části smyčky. Pokles kauzální koherence v baroreflexním směru v průběhu dospívání je pravděpodobně dán zvyšováním komplexity vlivů působících na TI. Změna všech hodnocených parametrů s věkem daná vývojem regulace krevního tlaku byla nejvýznamnější ve věku od 11 do 16 let. Hlavním závěrem této práce je, že v analýze baroreflexu je třeba zohlednit kauzalitu vzájemné interakce mezi TI a STK.
|