"Mongolia at last! I’m at the threshold of the great goal of my life": Lumír Jisl and Ulaanbaatar in the summer of 1957
| Název česky | "Konečně v Mongolsku! Jsem na prahu velkého cíle mého života": Lumír Jisl a Ulánbátar v létě 1957 |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Ulaanbaatar 1957-1963: Testimony of Lumír Jisl |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Klíčová slova | Mongolia; Lumír Jisl; Ulaanbaatar; private travelogue; historical photography; Buddhism |
| Popis | Příspěvek se zabývá originálním historickým pramenem a přináší kritické vydání soukromého deníku Lumíra Jisla, jakož i jeho prvních fotografií Ulánbátaru. Někdy se říká, že první dojem je nejdůležitější, ostatně ona příslovečná láska na první pohled není jen fantazií zamilovaných… a proto bude předmětem následných stránek to, jaké byly první dojmy československého cestovatele v Ulánbátaru, to, jak Lumír Jisl zachytil atmosféru dnů od pondělí 5. srpna 1957, kdy vůbec poprvé vstoupil na mongolskou zem. Jislovy fotografie jsou staré téměř šedesát let a jsou to již fotografie historické. Zobrazující město, jeho obyvatele a chrámy ve stavu, který již dnes není a na který se mnohdy s nostalgií díváme: tam, kde dnes jezdí množství nejmodernějších automobilů, kde se k nebi vypínají výškové budovy a vůbec výdobytky 21. století, místa, kde jsou zástupy místních obyvatel i zahraničních turistů, byly v Jislově době prázdné, či poloprázdné prostory a ulice, obyvatelstva pomálu a turisté veškeří žádní. Město zažívalo poslední dny své staré podoby, kterou si dnes již jen nemnozí pamětníci osobně vybavují. A tak se L. Jisl bezděky stal dokumentátorem odcházení starého světa, svědkem Mongolska, jaké už nikdy neuvidíme. |