Jihoslovanské jazykové paradoxy a univerzitní výuka
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Rozpad jugoslávského státu (1991–92) měl rovněž národnostní a jazykové důsledky. Srbochorvatština, která byla do té doby oficiálním společným jazykem Srbů, Chorvatů, Černohorců a Muslimů (později Bosňáků), byla v nových samostatných postjugoslávských republikách nahrazena jazykem, jehož pojmenování bylo odvozeno od jména příslušného národa (chorvatština, srbština, později bosenština a černohorština). Politická podpora samostatnosti těchto jazyků však v příslušných zemích není tamními lingvisty vždy bezvýhradně akceptovaná. Daný stav dlouhodobě způsobuje jisté potíže i v konceptu univerzitní výuky příslušných národních filologií. Nakonec se abnormální charakter až grotesknost současné situace pokusíme ilustrovat na konkrétním příkladu z vlastní překladatelské praxe. |