Úloha kvalitně odebrané anamnézy v přístupu k pacientům s funkčními poruchami pohybového aparátu – kazuistická studie
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2016 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Rehabilitácia |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | https://www.scopus.com/record/display.uri?eid=2-s2.0-84982179819&origin=resultslist&sort=plf-f&src=s&st1=%c3%9aloha+kvalitn%c4%9b+odebran%c3%a9+anamn%c3%a9zy+v+p%c5%99%c3%adstupu+k+pacient%c5%afm+s+funk%c4%8dn%c3%admi+poruchami+pohybov%c3%a9ho+apar%c3%a1 |
Obor | Sport a aktivity volného času |
Klíčová slova | Defence character structures; Kinesiologic analysis; Kinesiotherapy; Masochistic defence structure; Personality characteristics; Psychosomatics; Rigid schemes; Somatic psychotherapy |
Popis | Východisko: Negativní dopady moderní doby s vysokým výskytem stresu a sedavého životního stylu se projevují častější incidencí funkčních poruch pohybového systému a výraznou psychosomatickou symptomatikou. Soubor a metody: V kazuistické studii sledujeme změny u probandky S. B. (věk: 27 let, výška: 163 cm, váha: 67 kg, dominantní horní končetina: pravá) s cílem zlepšit kvalitu jejího života pomocí prostředků fyzioterapie i psychoterapie zaměřené tělo. Vlastní studie probíhala v období od začátku března do poloviny dubna. Návrh léčebného postupu je výsledkem diferenciálně diagnostických úvah z anamnézy, kineziologického rozboru pacienta a doplňujících vyšetření. Na základě stanovených rehabilitačních diagnóz je indikována terapie. Vzhledem k psychosomatickému charakteru onemocnění klademe důraz též na vyšetření psychických komponent. Výsledky: V rámci výstupního vyšetření byl zhodnocen rozsah pohybu krční páteře do lateroflexe, který vlevo vzrostl o 5stupňů (F: 35 – 0 – 40). Pohyb je i nadále omezen tahem svalů ve zvýšeném napětí. Při testování stereotypu abdukce ramenních kloubů vidíme mírné zlepšení v timingu svalů. Intenzita bolesti po absolvování terapie klesla, ovšem nikoli výrazně. Nicméně frekvence bolesti se snížila. V rámci terapií bylo dosaženo dílčích úspěchů, avšak v terapii je potřeba dále pokračovat. Závěry: Podle našeho názoru se pacientčin stav zcela neupraví, dokud nevyřeší stresové faktory ve svém životě. Nezbytné je sebepoznání, díky kterému bude moci pacientka se stresem adekvátně a účinně pracovat. Pacientce bychom doporučili i pomoc psychoterapeuta. Terapie by se zaměřovala na práci s emocemi, schopnost jejich vyjadřování. Dále by se terapie věnovala jejímu subjektivnímu vnímání vlastní nemoci; je na místě edukační rozhovor o psychosomatice. Akutnost a nezbytnost psychoterapie se nám potvrzuje na faktu, že u syna pacientky se začínají objevovat tytéž znaky chování, prožívání a vyjadřování emocí. |