„Nemohu je klamat?“ : konstrukce obrazu badatele v terénu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Etnologické rozpravy |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Elektronická verze |
| Obor | Archeologie, antropologie, etnologie |
| Klíčová slova | Position of researcher in fieldwork; qualitative research; research ethics; tramping; oral history |
| Popis | Při realizaci transparentního kvalitativního výzkumu se badatel setkává se situacemi vycházejícími ze specifičnosti tématu svého zájmu. Nejrůznější společenství či subkultury se svými standardy a zvyky mohou reagovat na deklaraci výzkumného zájmu rozličným způsobem a považovat za důležité badatelem neuvědomované prvky vzájemné komunikace. Během geneze vzájemného vztahu si každá ze zainteresovaných stran konstruuje obraz o té druhé na základě svých vlastních představ a interpretací pramenících z prostředí, ve kterém se pohybují a kterým jsou ovlivněni. Článek na příkladu orálně historického výzkumu v komunitě brněnských trampů pojednává o možnostech vzniku konstruovaných představ o badateli, které mohly zásadně ovlivnit obsah realizovaných rozhovorů. Principy a doporučení související s orální historií v souladu se standardy platných etických kodexů mohou přinášet mnohé inspirace pro realizaci terénního výzkumu v citlivém prostředí, avšak taktéž přivádět výzkumníka do etických dilemat, vycházejících ze snahy balancovat mezi co největší transparentností a snahou konstruovat co nejpříjemnější atmosféru pro realizaci rozhovoru. Snahou „zapůsobit“ na zkoumanou komunitu, neklamat sám sebe a přitom si nepřehradit „cestu“ do „terénu“. V textu si kladu za cíl analyzovat předpoklady pro vznik situace, které jsem čelil v souvislosti s „vymezováním pozic“ a „hledáním společné řeči“ během mého výzkumu. |