Perkutánní klešťová biopsie u malignit postihujících žlučové cesty
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Česká radiologie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Ostatní lékařské obory |
| Klíčová slova | Forceps biopsy; Biliary biopsy; Percutaneous drainage; Biliary malignancy; Cost analysis |
| Popis | Cíl: Prokázat bezpečnost a výtěžnost endoluminální klešťové biopsie v průběhu iniciální drenáže žlučových cest a prokázat její výhody pro pacienta a lékaře. Metody: Do analýzy bylo od roku 2006 zařazeno 101 po sobě jdoucích pacientů s maligní stenózou žlučových cest. Všichni pacienti podstoupili perkutánní transhepatickou drenáž žlučových cest (PTD) a endoluminální klešťovou biopsii k histologické verifikaci stenózy. 76 pacientů podstoupilo biopsii 1-119 dní po iniciální drenáži (bioptické kleště 7,5F), 27 pacientů podstoupilo perkutánní drenáž a biopsii v jediném, kombinovaném výkonu (jednorázové bioptické kleště, 5,2F). Výsledky: Intervence s biopsií v rámci iniciální drenáže nebyla spojena s vyšším výskytem komplikací. Kumulativní míra úspěšnosti endoluminální biopsie u obou skupin byla 77,6% a 81,5%. Průměrná doba potřebná k získání průkazného vzorku biopsie od okamžiku první drenáže byla 42 dní a 11 dní, v uvedeném pořadí (p <0,001). Pacienti podstupující endoluminální biopsie s kleštěmi 5.2F podstoupili v průměru o 1,2 méně perkutánních intervencí (p <0,001). Závěr: Perkutánní klešťová biopsie je bezpečný výkon, i když se provádí během iniciální drenáže. Její výtěžnost je srovnatelná s biopsií při dalších výkonech, zatímco malignita je prokázána dříve. |
| Související projekty: |