Doktor Meluzin (1973) a Dým bramborové natě (1976) : ztráty a nálezy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Česká literatúra a film III |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Písemnictví, mas-media, audiovize |
| Klíčová slova | Literary criticism and filmology; film narativeness; diachronous approach; plurality; heterogeneity; alternativeness; ambivalence; encoded messages |
| Popis | Autor přítomné studie srovnává román Bohunila Říhy a film natočený Františkem Vláčilem a ukazuje na ztráty a nálezy filmové adaptace a srovnává je s literární románovou kronikou. Úvod je věnován obecně problémům obrazového a narativního charakteru románu a filmu; autor konstatuje nepřipravenost současné filmové vědy definovat svůj předmět, metodologii, terminologii a své hranice. Film - na rozdíl od románové kroniky - je jednorozměrný, zatímco román nabízí více alternativ, a to nejen synchronní, ale i diachronní tematické vrstvy. Ústřední konflikt se rozehrává mezi demiurgickým přístupem k člověku a světu a koncepcí míjení spojeném s empatií a rozuměním. Ve filmové adaptaci chybí několik postav, jenž film zbavují rozostření, alternativnosti, ambivalence, heterogenity a plurality významů, zakódovaných poselství. Česká „normalizace“, období po sovětské invazi roku 1968, není skrytá, ale manifestuje se jako dočasná součást věčného proudění lidí a věcí, což zdůrazňuje rurální konzervatismus hodnot a poetiku ukotvení v tolerantním a vnímavém vesnickém společenství. I když román a film jsou dva odlišné artefakty, zdá se, že film ztrácí určitý potenciál vyjádřený naopak v naraci románové kroniky. |