Paleolimnologické lokality Západních Karpat a jejich význam pro rekonstrukci životního prostředí pozdního glaciálu a holocénu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Zprávy české botanické společnosti |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Botanika |
| Klíčová slova | Holocene;Late Glacial;Pannonian Basin;paleolimnology;palynology;Western Carpathians |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Studované lokality reflektují diverzitu západních Karpat. Nacházejí se na jižním okraji Karpatského oblouku, proto se vývoj vegetace zachycený na těchto lokalitách liší od velkých Karpatských kotlin nebo oblasti Oravy a jsou spíše srovnatelné s lokalitami v Maďarsku. V pozdním glaciálu je zachycen borový les s malým podílem mezofilních dřevin. Jezerní prostředí je oligotrofní s výskytem chladnomilných elementů. Konec glaciálu a začátek holocénu se projevuje ústupem Pinus a naopak expanzí mezofilních dřevin, dominuje Corylus a Quercus. Zajímavý je časný výskyt Fagus již na počátku holocénu. Vegetace nabyla charakteru smíšených doubrav. Výrazné bylo zastoupení pylu Artemisia, které ukazuje na prosvětlenost tehdejších lesů nebo na přítomnost otevřených ploch v krajině. V důsledku změn klimatu na začátku holocénu dochází k vzestupu vodní hladiny, v jezerním prostředí se postupně zvyšuje trofie a z toho vyplývající organická sedimentace a rostlinná sukcese, která vede k zániku vodní hladiny. V období okolo 4 500 cal BP se objevuje Abies, Carpinus a masově se šíří Fagus, zároveň se objevují i pylové antropogenní indikátory, hlavně obiloviny. Většina sledovaných jezer zaniká v průběhu holocénu, buď přirozenou akumulací organického sedimentu dojde k vyplnění jezerní pánve, nebo jako v případě lokality Santovka dojde k zániku v důsledku pravěké eroze. |