Princeps a maiestas populi Romani za principátu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Bibliotheca Alexandrina III |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | Augustus; domus Augusta; crimen maiestatis; iniuria; Principate |
| Popis | Článek se zabývá možnými změnami konceptu maiestas římského státu v období principátu s ohledem na nový konstituční prvek, jímž byl císař. Článek se soustředí na problematiku ochrany osoby císaře a jeho blízkých. Je neoddiskutovatelné, že císař byl chráněn zákonem jako držitel úředních pravomocí (anebo když právě magistraturu zastával); není ovšem jasné, zda se ochrana týkala také jeho neúřední činnosti (osobní urážky) a jestli tato skutečnost vedla k "redefinici" zločinu v rámci zákona. Autorka článku zastává názor, že závažnější revize zákona o urážce majestátu ve smyslu specifické ochrany principa by byla považována za silně monarchickou a nekonzistentní s Augustovou politikou, a navíc ani nebyla nutná. Doložené případy ukazují, že je obtížné říci, jestli kdy existovalo něco jako osobní urážka císaře, protože v jeho osobě se prolínala sféra soukromá a veřejná. "Dobří" stejně jako "špatní" císaři měli tendenci stíhat případy, kde slova nebyla daleko od činů, a protože neexistovala pravidla ohledně toho, kdo se může stát císařem (a bylo mnoho těch, kdo mohli vystoupit s takovým nárokem), záleželo na konkrétní politické situaci a citlivosti císaře a jeho věrných, co bude interpretováno jako hrozba pro stát a jeho hlavního představitele. Co se týče císařské rodiny, můžeme říci, že blízký vztah k císaři pro ochranu podle zákona o urážce majestátu nejméně do konce 1. století nestačil (později jsou svědectví pramenů nedostatečná). Členové císařské rodiny byly pod ochranou zákona stejným způsobem jako císař: museli zastávat úřady nebo jim musely být uděleny pocty a/nebo pravomoci senátem (lidem; zpravidla na zásah císaře). |