Negating Collective Amnesia by Fixing Whiteness: Tacit Memorization and (un)seamless flashback of the Czech Memorials to Porrajmos

Publikace nespadá pod Filozofickou fakultu, ale pod Pedagogickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.

Název česky Negace kolektivní amnézie přes fixaci bělosti: Nevyslovené vzpomínky a (ne)jednolitý návrat do minulostí českých památníků vůči Porajmosu
Autoři

SHMIDT Victoria

Druh Další prezentace na konferencích
Fakulta / Pracoviště MU

Pedagogická fakulta

Citace
Popis Za účelem praktikování kolektivní paměti o genocidě proti Romům za druhé světové války, české památníky v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, expozice v Museu Romské kultury v Brně, podporují určitý souhrn poslání ne-romskému publiku jako tomu, jemuž se nemusí vzdát povinností pamatovat. Soustředěnost na symboliku sedenterizaci Romů a akceptování klišé empatických dějin Holocaustu vede k tomu, že tyto památníky přijdou o možnost historizaci Porajmosu jako základu určování epistemologické spravedlnosti vůči Romům. Nedávné skandální známé případy nezdvořilého přístupu k těmto památníkům ze strany politiků čí chování vůči Porajmosu se často srovnává se socialistickou politikou kolektivní amnézie, a toto srovnání vyztužuje ztotožnění dvou autoritativních režimů, nacistického a socialistického. V souhlasu s mnohoúrovňovým pojmem negace od Bhaskara, dekonstruuje tato poslaní jako reálná, bezeslovná a neuvědomující ale jako dost mocné determinanty procesu vytlačení viditelná bílé nadvlády otevřeného nacistického rasismu tou neviditelnou bělotou liberálního rasismu která doprovodí česko-romské vztahy od meziválečného období do dnes. Za účelem zmapovat možnosti přetvoření reálné negace do transformativní a radikální negace běloty jako základního pilíře segregace proti Romům, můj příspěvek navazuje jedno z velkých metavyprávění, o negaci německosti, na druhé, o ohrožování zdraví českého národu romskou nákazou. Dlouhodobá snaha českého akademického prostředí a laické veřejnosti legitimizovat sledování Romů tím, že česká politika je opakem německé (z různých období) nelidské zacházení s Romy až do politiky na vyhlazování Romů, je středem ve vysvětlení toho, jakou souvislost mají politiky vůči Romům za meziválečné, válečné a povalečné období. Moje historická intervence uvádí i nové přístupy k rámování prostoru kolektivní paměti s fokusem na reflexi různých praxí sledování a monitorování Romů jako základ pochopení běloty a její vlivu na současné praxe kolektivní paměti.
Související projekty: