„Živý květ jara“, či nový koncept? : Sběratelská reflexe tvorby Adrieny Šimotové v socialistickém Československu v letech 1965–1980. Nástin problematiky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Opuscula historiae artium |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/137938 |
| Klíčová slova | Adriena Šimotová; private art collecting; institutional collections; Czech post-war modernism; Meda Mládková; Jiří Kolář; Jiří Valoch; Jiří Kotalík |
| Popis | V recenzi věnované první samostatné výstavě Adrieny Šimotové v Galerii Československý spisovatel v roce 1965 označil Jiří Šetlík malířčinu tvorbu za „živý květ pražského výstavního jara“. Termín symbolizuje východisko, od nějž se v polovině 70. let, po osobní tragédii, vydala k odlišné, kvalitativně nové konceptuální a materiálové tvorbě, textilním kolážím s náměty mezilidské komunikace a posléze papírovým reliéfům. Nakolik na autorčino dílo v letech 1965 až 1980 reagovala nově vznikající generace soukromých sběratelů současného umění a nakolik veřejné sbírkové instituce? Mezi prvními osobnostmi, které dílo Šimotové sběratelsky docenily, byla galeristka Meda Mládková a básník Jiří Kolář. Významné textilní koláže z přelomového cyklu Vymezení člověka (1977) se dostaly do sbírek Jiřího Valocha a Milana Webera. Jeden z prvních rozměrných papírových reliéfů získal architekt Josef Chloupek. Tyto osobnosti současně autorce v problematickém období, kdy její dílo nemohlo být v centrech vystavováno, pořádaly lokální přehlídky. Akvizice veřejných sbírek, byť začaly dříve, stavěly konzervativně na tradičnější malířské poloze šedesátých let. |