Starobylá dativní enklitika mi, si, ti ve staročeské bibli 1. redakce
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Vesper Slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám prof. Radoslava Večerky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Klíčová slova | Old Czech; enclitics; pronoun; dativ; Old Czech Bible translation |
| Popis | Cílem tohoto příspěvku je analýza slovosledu krátkých dativních zájmen¬ných forem mi, si, ti v ve vybraných knihách nejstaršího překladu bible do češtiny, tj. Bibli olomoucké. Soustřeďuje se na ty zájmenné podoby, které měly již od praslovanského období status stálých enklitik (enklitik tantum). Ze zkoumaných tvarů je v analyzovaném textu doložen pouze dativ zájmena 1. os. sg. mi a zřídka apokopovaná podoba zájmena 2. os. sg. ť (< ti), zatímco krátká dativní forma reflexiva si doložena není. Pouze podoba mi je tedy zastoupena v dostatečném počtu na to, aby její lingvistická analýza byla adekvátní. Tato forma se vyskytuje ve všech konkurenčních slovosledných pozicích staročeských enklitik: a) postiniciální, b) kontaktní, c) mediální izolované. Ze sebraného materiálu je zřejmé, že postiniciální pozice má status pozice základní a že pozice kontaktní je její příznakovou variantou motivovanou především prozodickými faktory (enklitikon se vyhýbá pozici po pauze), stylistickými faktory a faktory pragmatické povahy. Jistou roli hraje také vliv latinské předlohy – většina jiných než postiniciálních pozic „mi“ odpovídá pozici latinského „mihi“, popř. „me“. |
| Související projekty: |