| Popis |
Ve svém příspěvku bych chtěla poukázat na problematiku vývoje vinařství a vinohradnictví po roce 1989 v České republice. Během 40leté socialistické vlády došlo k rozsáhlým změnám v zemědělské politice, rozbourání stovky let trvajícího systému hospodaření a téměř úplný zákaz soukromého vlastnictví půdy, což se samozřejmě podepsalo na životě rolníků. Politické přetrhání vazeb mezi rolníkem a jeho zdrojem obživy narušilo klasickou definici venkova. Režim nejenže přerušil ty vlastnické vazby, ale přetransformoval i systém hospodaření, čímž docházelo k narušení celých ekosystémů. Scelování pozemků, velmi intenzivní a velkoplošné zavádění chemických ochranných prostředků v zemědělství se pak projevilo až o desítky let později, kde, již byly následky tohoto způsobu hospodaření známi a my s těmito následky se vyrovnáváme dodnes. Tento problém se týkal nejen vinařství, ale obecně celého zemědělství. Pád režimu předznamenávala neúnosná ekonomická situace, velmi naddimenzovaný stav zemědělství, který již dále nebylo možné udržet. To, co bylo typické pro západní vinorodé oblasti, jako například „terroir“ vína, v Československu neexistovalo, vína měla kolísající kvalitu a původ hroznů byl anonymní odněkud ze sovětského svazu, v lepším případě z Československa. Ano, existovala vína distribuovaná regionálními podniky a dodnes máme jich názvy s těmito lokalitami neodmyslitelně spjaty, ale otázkou je, zda se jednalo o opravdu špičková vína. Po roce 1989 a nastartování procesu demokratizace dostalo vinařství možnost se rozvíjet, ačkoliv situace nebyla tak jednoduchá. Velké vinařské podniky se ocitaly ve velké nejistotě důsledkem privatizace, malým vinařům byla navrácena půda, která jim byla zabavena před více jak 40 lety během kolektivizace. Se zánikem státních vinařských podniků, které sdružovaly provozovny napříč republikou, nastala otázka, co s nimi. Přecházely do rukou soukromníků v podobě nových právních forem, zejména jako akciové společnosti nebo společnosti s ručeným omezeným. Logicky s rozpadem JZD a státních statků byl razantně snížen i počet pracovníků v oblasti zemědělství. Budování nových vztahů k půdě, zakládání rodinných firem, nové výsadby vinic a čekání na první úrodu. Centrálně plánovaný systém hospodaření byl nahrazen systémem tržním, proto bylo potřeba „nastartovat“ ekonomiku procesem privatizace. Několik let očekávaný vinařský zákon, který by pomohl vinařství a obchodu s vínem, byl odkládán a jeho vydání zkomplikoval i rozpad Československé federativní republiky. V platnost vyšel až v roce 1995, kdy se česká ekonomika snažila přiblížit maastrichtským kritériím, k čemuž měla sloužit i nově vydaná legislativa v oblasti vinařství. Vytrvalým zemědělcům se také otevřely nové možnosti hospodaření, a to především ve smyslu ekologie. Aby se kruh uzavřel můžeme říci, že i v současnosti dochází k návratům k tradičnímu způsobu vinařství jak u malovinařů, tak i větších producentů vína. Obliba a snaha participace na těchto tradicích roste snad i v očích konzumentů, což můžeme odhadovat od počtu účastníků na akcích spojených s konzumací vína na vesnicích i ve městech.
|