Ve zdech labyrintu : Metapoetické reflexe Miguela Torgy
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2018 |
Druh | Další prezentace na konferencích |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Přemítání o básnické tvorbě tvoří významnou složku uměleckých reflexí portugalského básníka Miguela Torgy (1907-1995). Ve svých metapoetických básních často využívá mytologické prvky a postavy. V tomto příspěvku se zaměřím na tři básně z Torgova Deníku z tohoto okruhu, „Labyrint“, „Kalné jezero“ a „Tantalos“. Nejčastěji zastoupeným hrdinou-básníkem je Orfeus, ale také Théseus a Odysseus. Poezii představují jejich ženské protějšky: Eurydika, Ariadna a Pénelopé. Tyto dvě poloviny, básník a poezie, se neustále hledají, nemohou bez sebe existovat, ale zároveň jsou v neustálé tenzi. Jejich shledání je komplikováno a odkládáno (báseň „Labyrint“). Tartaros, Sisyfos a Tantalos naopak představují básníka ve snaze dosáhnout svého ideálu poezie, který je však nepolapitelný (báseň „Tantalos“). Narkissos v deníkových reflexích a básních představuje především touhu po introspekci a přání umělce shlédnout se ve svém díle. Narkissos-básník, který se vzhlíží v zrcadle jezera, však pozoruje svůj odraz v pozměněné, kalné vodě. Nelze za něj proniknout a dosáhnout poznání a propojení subjektu se odrazem („Kalné jezero“). Zmíněné postavy antických mýtů akcentují především dysforický ráz Torgových metapoetických úvah. |
Související projekty: |