Personalizovaná terapie pacientů s gastroezofageální refluxní chorobou - metodika stanovení genového profilu CYP2C19
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Gastroenterologie a Hepatologie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Doi | http://dx.doi.org/10.14735/amgh2018320 |
| Klíčová slova | CYP2C19*17; CYP2C19*2; Gastroesophageal reflux; Gene polymorphism; Pharmacogenetics; Poor metabolizer; Proton pump inhibitors; Ultra rapid metabolizer |
| Popis | Úvod: Konzervativní léčba refluxní choroby jícnu (GERD - gastroesophageal reflux disease) je v současnosti opřena o skupinu léků, které nejúčinněji potlačují sekreci kyseliny solné v žaludku, a to tzv. inhibitory protonové pumpy (IPP). I když se nejedná o kauzální léčbu onemocnění, jsou považovány a akceptovány jako léky volby „zlatého standardu“. Cílem retrospektivní studie bylo zmapovat medikace pacientů s GERD v různých stupních onemocnění, analyzovat jejich individuální variabilitu v genu kódujícím enzym cytochrom P450 (CYP2C19) a navrhnout metodiku pro jednoduché stanovení genového profilu pacienta s GERD pro zefektivnění terapeutických postupů. Metody: Do studie bylo zařazeno celkem 276 osob s GERD po chirurgickém zákroku se známou farmakologickou anamnézou - 94 pacientů s neerozivní refluxní chorobou, 121 s refluxní ezofagitidou a 61 s Barrettovým jícnem (BE - Barrett’s esophagus) nebo adenokarcinomem jícnu (EAC - esophageal adenocarcinoma). Stanovení genotypů dvou polymorfizmů genu CYP2C19 (*17 rs12248560 a *2 rs4244285) bylo založeno na principu kvantitativní polymerázové řetězové reakce. Výsledky: Více než 90 % pacientů užívalo IPP (omeprazol/lansoprazol/pantoprazol). Ačkoli ve sledované kohortě předepsaná dávkování IPP odpovídala doporučení pro udržovací terapii, u pacientů nebyla zohledněna míra schopnosti účinnou látku metabolizovat. Bylo zjištěno, že nositelé genotypových kombinací obsahujících variantu CYP2C9*17 determinující fenotyp ultrarychlého metabolizátoru (UM) mají nižší pravděpodobnost souběžného výskytu s variantou CYP2C19*2, která kóduje fenotyp intermediárního nebo „špatného“ metabolizátoru (IM nebo PM), než osoby se standardní funkcí enzymu CYP2C19 (p = 0,001). Frekvence kombinací genotypů (tzv. haplogenotypů) a ve výsledku fenotypů UM/IM/PM byla mezi pacienty s GERD 37,3/16,7/1,4 %. Závěr: U pacientů s GERD by měl být před zahájením farmakoterapie IPP definován jejich genový profil, resp. kombinace variant CYP2C19*17 a *2, a to vzhledem k jejich vysoké frekvenci v populaci a funkčnímu metabolickému významu. Předpokládáme, že by toto opatření mohlo vést ke zvýšení efektivity farmakoterapie, a tím ke zlepšení kvality života pacientů a snad i k prevenci rozvoje závažnějších stavů, jakými jsou BE a EAC. Nestandardní schopnost metabolizovat IPP by mohla být jedním z předpokladů k indikaci chirurgického zákroku u pacientů s GERD. |
| Související projekty: |