| Popis |
Pomocí českých, ale především říšských pramenů lze rekonstruovat králův konec v bitvě u Dürrenkrut 26. srpna 1278, jedné z největších a nepochybně i nejvýznamnějších bitev Evropy ve 13. století. Když Přemysl Otakar II. poznal, že je bitva ztracena, rozhodl se zanechat svůj život na poli cti a doprovázen osobní stráží čítající několik málo desítek mužů se vrhl do bitevní vřavy. Vrhl se do útoku proti bojovníkům z Rakouska, kteří se nacházeli ve třetím Rudolfově šiku. Ač způsobil se svými strážci nepříteli citelné ztráty, přesila byla příliš velká a postupně byli muži z tělesné stráže pobíjeni či zajímáni, až zůstal sám, zcela znavený, stejně jako jeho válečný oř. Tehdy, zřejmě když zakolísal kůň, byl král stažen a na zemi mu byla prudkými ranami kyjem či palcátem sražena helma; tehdy se vydal do zajetí, byl však patrně také obrán o kvalitní pancíř. Dokázal se zřejmě ještě vzchopit a patrně bez běžného provazu na krku byl odváděn. V té chvíli se však objevila skupina jezdců, z nichž nejméně jeden cítil vůči českému králi osobní zášť, patrně pro dřívější postih některého svého příbuzného. Ten krále, snad z koně, napadl kopím (nelze vyloučit ani meč, kopí je však pravděpodobnější) a bodl jej do oblasti krku či hlavy, zatímco již klečícímu či ležícímu mečem, možná ale tesákem nebo šavlí, probodl břicho, příp. hruď (jde zároveň o důkaz, že již byl zbaven kroužkové zbroje). Pak patrně přítomní ve zběsilosti zasadili králi četné další rány, přičemž jedna, vedená mečem s velkou silou, mu rozpoltila lebku. Pak byl Přemysl svlečen, ani ne tak pro kořist (spodní šat musel být znehodnocen), jako pro potupu, a ponechán zcela nahý ležet na bitevním poli. Tak jej nalezli šlechtici vyslaní králem Rudolfem, kteří tělo nechali očistit a zahalené kázali vézt na voze do Marcheggu.
|