Medieval Performance in the Twenty-First Century? : The Case of Chaucer’s The Parliament of Fowls and Its Translation for Modern Audiences
| Název česky | Středověká performance ve 21. stoleti? : Případ Chaucerova Ptačího sněmu a jeho překladu pro moderní obecenstvo |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Řada badatelů poukázala na orální charakter Chaucerovy poezie, k němuž se sám Chaucer opakovaně a otevřeně přiznává. Například v závěru své básně Troilus a Kriseida se básník modlí, aby nikdo "špatně nepřepsal" jeho "malou knížku" nebo aby ji "nesprávnou řečí špatně neodrecitoval" (V, 1795-96), čímž naznačuje, že při psaní svého díla myslel jak na diváka-posluchače, tak na čtenáře. Tato prezentace se zaměří na Chaucerův Ptačí sněm - krátkou báseň, která byla vždy považována za příležitostnou poezii, tedy dílem, které mělo být čteno nahlas či nějakým způsobem sehráno (viz např. studii Mary Giffinové Studies on Chaucer and His Audience, 1956). Tento příspěvek vznese dvě otázky: 1) Mají současní badatelé a čtenáři vůbec přístup k tomu, jak byla středověká báseň původně "vydána"? K tomuto bude navrženo několik metod, založených jak na interních (textových), tak externích důkazech. Důležitější otázkou však bude: 2) Je možné a záhodné přeložit středověkou performanci básně do kultury 21. století, když podmínky, pro něž bylo dílo půvdoně napsáno, již zanikly a obecné povědomí o tom, co je a není poezie, se radikálně liší? Autor příspěvku nedávno sám přeložil Ptačí sněm do češtiny (vyd. v Praze 2017) a při prezentaci možných modelů pro práci s oralitou a performativitou, jež jsou středověkému básnictví vlastní, bude těžit z vlastních zkušeností. |
| Související projekty: |