Provenienční výzkum jako cesta minulostí do budoucnosti
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Prostor Zlín |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.galeriezlin.cz/cs/aktuality/nove-cislo-casopisu-pz-1-2019.html |
| Klíčová slova | provenance research; Czech lands; art museums' collections; art collecting; art market; art museums' future strategies |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním globalizovaném virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Odkud pocházejí, jaká je jejich struktura? Co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly? Jaké jsou stopy na ně navázané další historické paměti? Dokážeme je uchovat pro budoucnost? Dynamické a ne vždy zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují tyto otázky do pozadí. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří větší či menší zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a opakovaně publikovaných a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá provenienční historie zcela neznámá, skryta často dokonce i před samotnými jejich správci, případně záměrně opomíjena. Otázka mapování historických pohybů uměleckých artefaktů je dnes přitom na mezinárodním poli mimořádně aktuální. V době, kdy se v zahraničí hovoří o navrácení koloniálních „kořistnických“ akvizic, či digitální provenienci děl, v našem prostředí patří tato problematika i v odborných kruzích ke stále velmi ignorovaným oblastem. Své role vyzrálého kompetentního strážce historické paměti spojené se spravovanými sbírkami, ale i udavatele kvalitativního a etického statutu quo vůči soukromému sektoru, se prozatím patřičně neujala ani veřejná muzea umění. |