„Monument - prostor - symbol - ozvěna" : Duchovní obsah a estetika hudby 20. a 21. století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis |
Turbulentní změny, zasahující v průběhu 20. století lidskou civilizaci jako celek, na všech úrovních jejího života i vývoje, a související hodnotové posuny; nacházejí svůj přiměřený odraz v šíři spektra uměleckých projevů, za jednotlivá umělecká odvětví, jak je přinášejí dílčí doby, i kultury, této komplikované, rozrůzněné epochy. Umělecký projev zde zaznamenává jak odlišné pojetí nejhlubších existenciálních témat, související s životem v proměňujícím se lidském společenství; transformaci pohledu na člověka - jeho přirozenost i místo ve světě; nepřetržité tázání po vnitřním smyslu umění (charakteristické svou stále více relativizující - a relativizovanou - povahou); i zřejmé důsledky všech prožitků a obav lidské bytosti, sevřené v kleštích moderní a postmoderní doby, pro hledání forem sdělnosti umění, které by nové kategorie, pojmy a hodnoty této doby nejlépe vyjádřily. Hudební médium, možnostmi svého sdělování na jednu stranu velmi bezprostřední, na druhou však kódující svá sdělení v jazyce abstrakce, prchavé unikavosti, asociativnosti, i exaktní neuchopitelnosti svých významů, představuje, z hlediska naznačených proměn, i v kontextu evropské duchovní tradice, cestu do nitra tvůrce - a rovněž i příjemce hudebního obsahu. Způsoby, jimiž je hudba všech etap posluchači přijímána, vykládána, stran svého sdělení dekódována, i hodnocena, z pohledu estetiky přímo souvisejí s momentem kulturní zkušenosti, vnitřního nastavení, a tedy schopnosti příjemců v jejím abstraktním slovníku „číst“. - Právě sdílený prostor kulturní zkušenosti - potažmo kulturní paměti - a kolektivního vědomí, ve vztahu k nalézání nových cest formulování hudebního obsahu, sdělujícího duchovní přesahy a hodnoty, v neklidné době 20. a 21. století, je jádrem konferenčního příspěvku. Na vybraných kompozicích českých i zahraničních autorů jsou ukázány postupy, jimiž hudba 20. a 21. století dospívá k hledání vlastní autenticity ve vyjádření duchovních obsahů, s respektem k tradičně, i z hlediska posluchačské sdělnosti, závazným entitám. Zároveň jsou naznačeny linie a možné horizonty pro současný výzkum, v jehož rámci se, za použití široce interdisciplinárních metod, při studiu hudební řeči lze dotknout základních lidských kategorií, jako jsou jazyk, kulturní zkušenost, kulturní kód či anatomie časového vjemu. |
| Související projekty: |