Spojení rozumu a emocí v Aristotelově etice
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Ve svém příspěvku se zaměřím na komplikovaný vztah rozumu a emocí v Aristotelově etické teorii, přesněji na vztah usuzovací a toužící části duše. Budu obhajovat stanovisko, že roli, kterou Aristotelés těmto dvou aspektům lidské duše přisoudil, není možné chápat ve shodě s pojetím raného ani pozdního Platóna, který vztah obou aspektů popisuje jako více či méně kompetitivní, ale ani s pojetím Davida Huma, u kterého jsou sice reason a sentiment představeny jako kooperující, zato však přísně oddělené. Představím důvody, na jejichž základě se domnívám, že Aristotelés při definici mravní ctnosti a dalších klíčových pojmů důsledně neodlišil usuzovací a toužící aspekt duše, ale že s nimi pracuje jako s navzájem neoddělitelnými a věnuje nemalou snahu právě tomu, aby postihl složitou provázanost a vzájemné působení usuzovací a toužící části duše. Na základě několika odkazů k současné psychologii ukážu, proč si myslím, že tato snaha byla nejen dobře mířená, ale také že představuje velmi hodnotný (leč zanedbávaný) moment Aristotelových etických spisů. |
| Související projekty: |