Duchovní krize jako důsledek akademické socializace do vědeckého studia náboženství
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Religio : revue pro religionistiku |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/141546 |
| Klíčová slova | academic socialization; Religious Studies; social constructivism; identity; spiritual/religious identity; rationalization; disenchantment; spiritual crisis; secular; post-secular |
| Popis | Článek se zaměřuje na individuální duchovní krizi jedné studentky religionistiky jakožto na případovou studii tenze mezi studiem tohoto oboru a osobní náboženskou/spirituální identitou. Religionistika je z perspektivy sociálního konstruktivismu nahlížena jako specifický subsvět s vlastním věděním a pravidly, která jsou internalizována studenty během jejich akademického socializačního procesu. Jak text argumentuje, akademická socializace do studia religionistiky má také významný vliv na konstrukci vlastní náboženské/spirituální identity studujících. Analýza ukazuje, že spirituální krize byla stimulována těmito faktory: 1) dezintegrací duchovní brikoláže ve vztahu s nabývaným religionistickým věděním; 2) internalizací vědecké racionalizace náboženství a odkouzlením v každodenním životě; a 3) sekularizací religionistické identity studentů a privatizací jejich náboženské/spirituální identity. Ke snížení tenze text, inspirován konceptem racionální debaty ve veřejném institucionálním prostoru Jürgena Habermase, navrhuje posun od sekulární akademické socializace k post-sekulární akademické socializaci. To znamená integraci náboženských/spirituálních identit do akademického socializačního procesu a posun od weberovského pojetí objektivity k laturovskému pojetí vzhledem k ideálně-typické konstrukci vědce v subsvětě religionistiky. |