"Tak jsem se octl v domě se stárnoucí herečkou, Maxem a mrtvou opicí." : Aluze na malíře Gabriela von Maxe a umělectví 19. století ve filmové popkultuře
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Kapitola je věnována ohlasům tvorby jednoho z nejvýznamnějších představitelů mnichovské školy 19. století malíře Gabriela von Maxe v populární filmové kultuře 20. století. Jedná se zvláště o dva filmy, v nichž hrála hvězda éry němého filmu, herečka Gloria Swanson, která měla k Maxovu dílu osobní vztah. Jeho obraz Nevěsta lva z roku 1875 znala z reprodukce a z jejího podnětu se stal předlohou při natáčení „ikonické“ scény filmu Rozmary osudu (Male and Female) z roku 1919 režiséra Cecila B. DeMille. Další aluze na Maxův život a tvorbu lze vysledovat ve filmu Sunset Boulevard Billyho Wildera z roku 1950 s touž herečkou v hlavní roli. V závěru kapitoly je věnována pozornost evropským inspiračním zdrojům Walta Disneyho a Maxově obrácené evoluční teorii v korelaci s filmem Planeta opic Franklina J. Schaffnera, natočeným roku 1968 podle románu Pierra Boullea. |
| Související projekty: |