Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Uspořádání výstavy |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Studiu uměleckého mecenátu a soukromého sběratelství byla i u nás věnována již značná pozornost. Přesto zůstává tento legitimní, a možná dokonce nejzajímavější aspekt historie umění v našem prostředí stále na okraji zájmu. Analogicky i historie výstav věnovaných fenoménu soukromých sbírek tvoří jen překvapivě stručnou črtu na pozadí bohatých dějin výstav autorských, tematických, monografických, skupinových, spolkových či jinak tematizovaných. Projekt Sobě ke cti, umění ke slávě se pokouší tuto nevyrovnanou bilanci alespoň částečně doplnit. Přítomná výstava propojuje staré a moderní umění a z hlediska sběratelských priorit, motivací, emocí a souvisejících individuálních projektů relativizuje polaritu a rozdílnost obou. Povznáší se též nad plynutí času a dobové preference; vždyť ve všech historických epochách sběratelé, ať už s vášní, s úmysly povýtce spekulativními či dokonce s čirým pragmatismem své společenské třídy reagovali buď na zcela současné, nebo naopak spíše tradiční kodifikované formy umění, často však také vykazovali překvapivou směsici obou těchto přístupů, aby nás tím s odstupem někdy staletí, někdy jen desetiletí opakovaně vybízeli hledat systém, řád či vyšší smysl v něčem, v čem možná nikdy ani nebyl. Skromnou ambicí autorů bylo jednak věnovat patřičný prostor páteřním kolekcím, ale i představit jiné, málo známé nebo v podstatě neznámé. Logicky tak mnohé zůstává nedořečeno, opomenuto. Tuto selektivní „ne-dořečenost“ bychom rádi chápali nikoliv jako omezení, nýbrž jako východisko. Jako otevření cesty dalšímu zájmu o historický výzkum původu a osudů cenností skrytých v našich sbírkách a především jako položení základu široké mezioborové diskusi. |