Metodologičeskoje značenije issledovanija sakraľnogo i sekuľarnogo v českoj literature 20-40-ch gg. XX veka
| Název česky | Metodologický význam zkoumání sakrality a sekularity v české literatuře 20.-40. let 20. století |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Philologia Rossica |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.uhk.cz/cs/pedagogicka-fakulta/pdf-1/pracoviste-fakulty/katedra-ruskeho-jazyka-a-literatury/o-katedre |
| Klíčová slova | Postsecularism; leftist avantgardism; Catholic modernism; „Protectorate“ prose; hidden topoi in poetics; close poetological principles; religious symbolism |
| Popis | Autor přítomné stati analyzuje vzájemné vztahy české a částečně i slovenské literární avantgardy a katolicky orientované literatury v meziválečném Československu 20.-40. let 20. století a přitom odhaluje nejen výrazné rozdíly. ale i společná místa, spodní proudy, které spojují v jeden celek poetiku a dokonce ideové prameny obou směrů, k nimž patří český poetismus a surrealismus, katolická moderna a tzv. protektorátní próza, která byla často ovlivňována poetikou expresionismu; zvláště Brno bylo centrem tohoto směru v literatuře a divadle. Podpovrchové spoje navenek protikladných uměleckých jevů jsou součástí postsekularismu, předpokládajícího byť alespoň fragmentární návraty k náboženským pramenům včetně poetologických zásad výstavby uměleckých děl. Stať bere v úvahu díla českých poetistů a surrealistů, včetně Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Jaroslava Seiferta, Jiřího Wolkra, Františka Halase za avantgardisty a Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Jana Zahradníčka, Egona Hostovského, Jaroslava Havlíčka a Jana Čepa, v té době také Jana Drdy a Václava Řezáče z tábora katolického modernismu a protektorátní psychologické prózy. |