Reprodukční kompatibilita hostitelských linií štěnice domácí (Cimex lectularius)
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2020 |
Druh | Konferenční abstrakty |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Procesům ekologické speciace je v posledních desetiletích věnována rostoucí pozornost, a to jak v případě alopatrické, tak sympatrické divergence. Všeobecně rozšířený koncept ekologické speciace obvykle předpokládá, že se bariéra genového toku vyvine následkem divergence, která vznikne díky selekci proti hybridizaci ekologicky odlišných populací. Alternativní scénář, ve kterém reprodukční bariéra vzniká jako přímý důsledek specifické ekologie druhu (aniž by nejprve došlo k nahromadění genetických rozdílů), však bývá často opomíjen. V takovém případě by pak reprodukční bariéra byla způsobena populační fenotypovou plasticitou. Náš modelový organizmus – štěnice domácí (Cimex lectularius) – představuje dvě geneticky izolované hostitelské linie, sympatricky se vyskytující na lidech a netopýrech. V kooperaci čtyř pracovišť (Praha, Brno, Bayreuth a Drážďany) je v současné chvíli testován efekt specifické potravy (lidská a netopýří krev) na fenotyp spermatu, a v důsledku tak na reprodukční kompatibilitu hostitelských linií štěnice. Nezbytnou součástí projektu je test vlivu genetické složky na kompatibilitu linií. Srovnáváme proto fertilitu samic, pářených se samci vlastní a cizí hostitelské linie, na unifikované dietě ve všech kombinacích 3 populací z lidí a 3 populací z netopýrů. Předběžné vyhodnocení dat z 370 páření ukázalo pozitivní efekt samičí linie na kladení, stejně jako pozitivní efekt samčí linie na přežívání potomstva (na základě dat z 939 potomků). Protože předběžné výsledky dokonce poukázaly na možný heterozní efekt při křížení vzdálených linií, lze prozatím říct, že reprodukční bariéra na základě nekompatibility genomu mezi hostitelskými liniemi štěnice neexistuje. Naše výsledky prozatím nevylučují, že by rozdílná ekologie linií skutečně mohla stát za reprodukční bariérou linií. |
Související projekty: |