„… rozpomeňte se na Seslání Ducha Svatého, uposlechněte hlasu Církve svaté“: Pozdně barokní malby Josefa Františka Pilze v kostele Nanebevzetí P. Marie ve Slatinicích
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinicích na Olomoucku je pozoruhodnou novostavbou, která spolu se svou výzdobou vznikala v 70. letech 18. století jako výsledek soustředěného zájmu zdejšího faráře Václava Hlávky (†1768) a díky jeho štědrému financování. Komplexní freskovou výzdobou byl pověřen malíř Josef František Pilz/Piltz (1711–1797), narozený v dolnorakouském Retzu a po školení v Brně (u J. J. Etgense) působící na Olomoucku a Kroměřížsku. Jeho dílo však proniklo i za hranice Moravy, když v letech 1757–1758 vyzdobil freskami kostel Svaté Trojice řádů trinitářů v Krakově-Kazimierzi. Malby v kupoli oválné lodi a v kněžišti vznikaly mezi lety 1772–1773/1774 a dnes jsou zachovány malby v chóru – N. Trojce s archanděly a anděly, zástupci Starého a Nového zákona – a hlavní lodi – v našem prostředí ikonograficky ne zcela obvyklá scéna Seslání Ducha svatého. Základní myšlenku této scény, tj. ustavení církve a jejího globálního poslání potom rozvádí nástěnná malba na klenbě předsíně, kterou J. F. Pilz se svým synem pokryl personifikacemi čtyř světadílů. Malby dobře reprezentují PiIzův rokokově laděný styl, přesto je důležitou, dosud nenastolenou otázkou okolnost volby tématu ústřední scény. Příspěvek hypoteticky zvažuje, zda při tom nemohla sehrát roli tradice kázání (ve velké míře publikovaných) významného duchovního Bohumíra Hynka Bílovského (1659–1725), který od roku 1708 až do své smrti působil ve Slatinicích. Řada jeho tištěných kázání tematizovala svatodušní symboliku a letniční příběh, a je tak otázkou, zda se to nemohlo následně promítnout i do volby freskové výzdoby, jakkoliv tomu bylo o dvě generace později. Vztah mezi kázáním a výzdobou kostela spočívá v tom, jak se obě tato média obracejí na věřící shromážděné v kostele a jak spolu nezřídka přímo souvisejí. Sám Bílovský v jiném ze svých působišť, v kostele sv. Liboria v Jesenci cíleně vztahoval svá kázání k nástěnným malbám v kostele. Pilzovy fresky mohly analogicky fungovat i jako nábožensko-disciplinační element provázející kázání, jež v duchu Bílovského tradice mohla a) utvrzovat základní principy katolického učení o univerzální Církvi a spáse člověka v jejím rámci, ale současně b) adresně reagovat na slabou víru místních věřících, která byla častým tématem Bílovského kázání a odrážela praxi chabého náboženského vědomí na hanáckém venkově. V tomto smyslu by platila obecná teze o pedagogicko-indoktrinační (konfesionalizační) roli náboženského umění, zvláště v katolickém prostředí po tridentském koncilu. Zde také došlo k re-definování ikonografie Seslání Ducha svatého, který svým misijním a „konverzním“ příběhem odpovídal aktuální univerzalisticky hegemonistické politice protireformační církve. |