Malíř Rudolf Quittner, pozdní žák Camilla Pissarra a Clauda Moneta

Logo poskytovatele
Autoři

FILIP Aleš

Rok publikování 2020
Druh Kapitola v knize
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Popis Až kolem roku 1900, čtvrt století po první společné výstavě impresionistů v Paříži, se jejich umělecký směr dočkal oficiálního uznání a rozšířil se po celé Evropě i v zámoří, ovšem již v pozměněné podobě. Do Francie se tehdy sjížděli umělci z různých zemí, aby studovali tvorbu zakladatelských osobností impresionismu, a případně se s nimi osobně seznámili a stali se jejich žáky. Jeden z nich, Rudolf Quittner (1872–1910) se narodil v Opavě, kde jeho děd a otec vlastnili továrnu na sukna. Získal technické vzdělání a pracoval v továrně jako kreslič a prokurista. Zároveň jej přitahovalo výtvarné umění, jemuž se zcela věnoval od roku 1901 a získal přitom četná ocenění. Studoval v Benátkách a Paříži, kde se také usadil a v blízkém Neuilly sur Seine zemřel po těžké nemoci. Druhý ateliér měl ve Vídni, kde se podílel na činnosti tradičního sdružení výtvarných umělců, podle sídla nazývaného Künstlerhaus. Za svého hlavního učitele považoval Camilla Pissarra, ovlivnili jej i Claude Monet, Frits Thaulow, Paul Signac a Henri Le Sidaner; od impresionismu a pointilismu směřoval k secesnímu symbolismu. Specializoval se na krajinomalbu, zvláště vynikl v městských vedutách a zobrazení vodního živlu. Náměty čerpal z Francie, rodného Slezska, Moravy i odjinud. Po smrti jej téměř neznámý pařížský malíř Julian Bucas obvinil z přivlastnění si jeho práce, což se jeví jako sporné. Rudolf Quittner dosud nebyl považován za představitele českého impresionismu – jemu věnovaná kapitola to má změnit.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.