Česká kinematografie jako regionální poetika : Otázky kontinuity a počátky studiové produkce
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Iluminace |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Obsah čísla na oficiálních stránkách časopisu Iluminace. |
| Klíčová slova | aesthetic film history; poetics of cinema; concept of a regional cinema; Czech cinema; Barrandov; the introduction of sound |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Na nejobecnější úrovni se studie ptá, co obnáší psát estetické dějiny české kinematografie, když se pokouší načrtnout možnosti výzkumného projektu poetiky české kinematografie, a to na příkladu období do otevření Barrandova v roce 1933. Poetika kinematografie zkoumá principy filmové výstavby, a to ve vztahu (a) k jednotlivým dílům a skupinám děl a (b) k empirickým podmínkám vzniku těchto děl. Článek v souladu s těmito východisky tvrdí, že pro takový projekt je určující vnitřní soudržnost zvoleného korpusu i vzorku. Česká kinematografie představuje značně různorodou sumu filmů, ovšem vymezíme-li výzkumný korpus na základě jednoho převažujícího jazyka, dominantního místa výroby i natáčení a preferovaného typu distribuce, lze dospět právě k logicky soudržnému korpusu filmů usilujících o funkčně srovnatelné cíle. Tento korpus je vymezen jako regionální kinematografie a závěry od jeho výzkumu odvozené jako regionální poetika. V další části článek polemizuje s dvěma běžnými způsoby vysvětlování estetických dějin české kinematografie, a to pomocí nějakého již etablovaného systému stylistických a narativních norem, případně pomocí stylistických a narativních norem mezinárodních. Činí tak prostřednictvím úvah o tzv. dvojí kontinuitě, kdy v případě české kinematografie byly ve 30. letech 20. století požadavky Barrandova na systematickou práci a standardizaci postupů konfrontovány s postupy, preferencemi a systémy norem z předchozího období, kdy je filmaři přijímali nesystematicky a bez externě určovaných standardů. Tvůrčí logika je tak jiná než případě oněch dvou souborů vysvětlení, s nimiž je polemizováno. Tento vztah mezi tvůrčí a studiovou kontinuitou je pak rozvinut na analýze prvního celovečerního filmu, který byl v barrandovských ateliérech natočen. A nakonec, epilog článku se od dosažených zjištění odráží k obecnější úvaze o tom, jak může výzkum české regionální poetiky přispět k celkovému poznání estetických dějin české kinematografie. |
| Související projekty: |