Projev národní identity v próze měst a míst v ukrajinské literatuře posledních let
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Hledání sebeidentifikace v ukrajinské literatuře se vždy těsně prolíná s hledáním národní identity a neustálým hledáním vlastního domova, což obzvlášť pozorujeme v próze posledních let (od roku 2013/2014). Tuto problematiku vyskytující se v ukrajinském románu však můžeme rozdělit do třech klíčových skupin: 1. hledání své identity ve složitém období války (např. Serhij Žadan Internát, 2017), 2. návrat k minulosti za účelem přehodnocení současnosti (romány Natalky Sňadanko Spořádané spisy arcivévody Viléma, 2017 a Tetjany Maljarčuk Zapomenutí, 2016). Poslední možnost hledání své identity je třetí skupina – próza míst a měst. Tady jako příklad můžeme uvést román Viktorii Ameliny Dům pro Doma (2017), jenž pojednává o snaze nalezení lásky k cizímu městu, sbírku povídek Kateryny Kalytko Země ztracených nebo malé děsivé pohádky (2017), jež vás seznámí s příběhy lidí bez pocitu domova a státu, román Ivana Kozlenka Tanger (2017) rozkrývající všechna tajemství města Oděsy a knihu Markijana Kamyše Čormet (2017) vyprávějící o lidech, jejichž živobytí závisí na mizerném a škaredém místě bydlení. Patří sem i kniha Maxyma Dupeška Příběh důstojný celého jabloňového sadu (2017), které se věnuje tato studie. Přednostně se bude zabývat právě prózou míst a měst z toho důvodu, že i město se může stát nedělitelnou součástí člověka, jeho vnímání světa a také i formování jeho názorů, a spisovatel reprezentující svou národní literaturu svými postavami dokáže odrážet svědomí, nervozitu a neklid své generace a národa v dnešním nejistém období. |