| Popis |
Neúspěšnost u maturitní zkoušky je v České republice rostoucím problémem. Od zavedení tzv. Státní maturity v roce 2013 se čistá míra neúspěšnosti pohybuje v rozmezí od 19,3 % v roce 2011 po 24,8 % v roce 2018 u prvomaturantů, a v rozmezí 44,8 % (2012) až 59,5 % (2016) u opravných a náhradních termínů (CZVV, 2020). Neúspěšný maturant má možnost tu část maturitní zkoušky, v níž neuspěl, opakovat maximálně dvakrát, a to do pěti let od prvního pokusu. Při opakovaných pokusech však neúspěšní maturanti ztrácejí prakticky veškerou institucionální podporu a připravují se sami. Z výše uvedeného je patrné, že u opakovaných pokusů neuspěje více než polovina z těch, kdo zkoušku konají. Klíčem k?pochopení úspěšnosti či neúspěšnosti u maturitní zkoušky je tedy poznání, jak příprava na opakovanou zkoušku vypadá. Dosavadní empirické poznání pracuje s?tezí, že „úspěšní žáci používají více strategií než neúspěšní“ a „že používají jiné strategie než neúspěšní žáci“ (Vlčková, 2018, s. 85). Přesto je obtížné jednoznačně prokázat, že strategie učení a míra sebeřízení v?procesu učení zvyšují efektivitu učení (Zimmerman, 1986; Vlčková & Bradová, 2014). Neúspěšní maturanti se v?přípravě na další zkoušku nacházejí v?unikátní situaci, kdy na schopnosti užít samostatně a sebeřízeně adekvátní strategii učení závisí jejich šance u opakované zkoušky. Proto si klademe následující otázky: Jak a v?jakém rozsahu a hloubce jsou maturanti v?přípravě na opravnou zkoušku schopni svoji strategii učení řídit či měnit? Do jaké míry se učí stále stejným způsobem jako na první neúspěšný pokus s očekáváním lepšího výsledku? Příspěvek je založen na analýze narativních rozhovorů s 15 informanty – prvomaturanty z roku 2019, kteří při svém řádném a prvním opravném či náhradním pokusu neuspěli u maturitní zkoušky v kterékoliv její části nebo částech. Informanti studovali a následně maturitní zkoušku konali na různých typech středních škol (gymnázia, lycea, střední odborné školy, nástavbové maturitní studium) v České republice. Součástí narace je i reflexe vlastní přípravy maturanta v?časech mezi jednotlivými opravnými pokusy. Právě tyto části byly využity při tematickém kódování a analýze rozhovorů. Narativy respondentů byly tematicky kódované při zohlednění časové osy rozdělené podle jednotlivých pokusů o složení maturitní zkoušky. Na základě analýzy byly získány informace o jejich přípravě na maturitní zkoušku v čase před prvním pokusem (řádný, jarní termín v roce 2019), před druhým pokusem (první opravný termín, který se u všech konal v?podzimním termínu v roce 2019) a před třetím pokusem (druhý opravný termín, který se u všech konal v jarním termínu v roce 2020). Na základě nich je možné vysledovat, zda a jak se jejich příprava v čase měnila, do jaké míry byly tyto změny řízené nebo spíše volené ad hoc. Z?dílčích přístupů, které maturanti zmiňují (např. návraty k?materiálům ze střední školy, opakované řešení modelových testových úkolů, hledání opory o vrstevníků, doučování atd.) induktivně vytváříme pracovní kategorizaci strategií, kterou konfrontujeme s?dostupnými taxonomiemi strategií učení.
|
