Hudebně-pedagogické podněty kognitivních tendencí v české systematické muzikologii
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Česká, potažmo československá, systematická muzikologie 20. století, i přes 40 let trvající izolaci po roce 1948, rozvíjela ve svých přístupech a koncepcích trendy, které lze zpětně hodnotit jako velmi moderní, a dobově na čele pelotonu aktuálních výzkumných snah. Etablující se hudební psychologie, o příchod nových technologií svým rozvojem opřená, moderní psychoakustika, vznikající hudební informatika (rozvíjející se s využitím samočinných počítačů), podněty elektroakustické hudby a elektronického zpracování zvuku, či nově rozvíjená hudební sémiotika; nabídly domácí systematické muzikologii nové podněty, využitelné při rozvíjení nového, hlubinného pohledu na vztah člověka a hudby, a jeho oborových aplikací. Do centra pozornosti se tak dostávají jak starší psychologizující koncepce (jakými je např. „hudební slyšení“, či „hudebnost“), tak i jednotlivé kognitivní funkce ve svém novodobém vymezení, jakými jsou hudební vnímání, hudební paměť, pozornost, či hudební myšlení. Jedná se přitom o postupně, živelně, dynamicky a mnohovrstevnatě se vyvíjející prostupy kognitivních perspektiv systematickou problematikou muzikologie. Příspěvek se pokusí zmapovat kognitivní perspektivu v československé systematické muzikologii mezi lety 1948 – 1989, a položí si otázku, které z dobových trendů by mohly být inspirací pro současnou hudební pedagogiku. |
| Související projekty: |