Od „voľnosti“ ke „svobodě“. Vývoj chápání svobody v ruském myšlení od Fonvizina k Čičerinovi
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Kapitola sleduje proměny chápání svobody v ruském myšlení od konce 18. do poloviny 19. století, a to na příkladu dvou osobností. První z nich je Denis I. Fonvizin, dramatik, publicista a myslitel doby Kateřiny II. Jeho pojetí svobody vystihuje starší ruské označení pro svobodu „voľnosť“. To totiž také znamená nezávislost, výsadu či privilegium. Zahrnuje tak chápání svobody jako nezávislosti na někom (zpravidla materiální) a zároveň je tato nezávislost dostupná jen některým. Toto pojetí tak spojuje osvícenské myšlení a realitu ruské společnosti kateřinské doby. Fonvizinovým vrcholným textem o státu, právu a svobodě je Pojednání o nezbytných státních zákonech (1783), jež později ovlivnilo část děkabristů. Druhou zkoumanou osobností je Boris N. Čičerin, významný právník, historik a jeden z nejvýraznějších představitelů ruského liberalismu doby Alexandra II. Na počátku jeho vlády Čičerin připravil několik článků a mezi nimi Současné úkoly ruského života (1856), které definoval jako nutnost zavést sedm základních svobod. Čičerinovo pojetí bylo ovlivněno hegeliánstvím, filozofickými diskusemi 30. a 40. let 19. století a hlavně zcela odlišným pojetím individua. Čičerinův text bývá označován jako programové prohlášení raných ruských liberálů. Přestože se Fonvizinovo a Čičerinovo pojetí svobody pochopitelně liší, vykazují i nesporné podobnosti. Fonvizin i Čičerin vycházejí z potřeby zákonného pořádku, a tak jejich úvahy staví na potřebě základního zákona a vymezení panovnické moci. Fonvizin a Čičerin nevystupovali protimonarchisticky, radikální myšlenky jim nebyly vlastní, přesto se oba výše uvedené texty příznačně pro Rusko šířily v opisech a bez uvedení autora. |
| Související projekty: |