L. N. Andrejev v polemike vokrug rasskaza "Bezdna"
| Název česky | L. N. Andrejev v polemice týkající se povídky Propast |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Povídka L. N. Andrejeva „Propast“ ("??????"), byla vydána na počátku roku 1902. Mezi čtenáři a kritiky vyvolala vášnivou nejednoznačnou reakci. L. N. Andrejev reagoval na polemiku o povídce nejen ve svých dopisech, ale i v denním tisku. Článek srovnává dvě základní spisovatelské reakce týkající se povídky „Propast“, která vyšla v novinách „Kurjer“ v letech 1902 a 1903. Oba texty jsou analyzovány a propojeny s textem Andrejevovy povídky a se záměrem spisovatelské práce. Analýza svědčí o bezprostřední spojitosti Andrejevových názorů s myšlenkami F. Nietzscheho vyjádřenými v jeho knize „Ecce homo“. Základním pojítkem k Nietzschemu se pro Andreeva stalo přecenění všech hodnot chápané jako pochybnost o základních kulturních pravidlech společnosti na přelomu 19. a 20. století spolu s otázkou vztahu racionality a iracionality v psychice a chování každého jednotlivce. První Andrejevův text (leden 1902) odkazuje především na otázku „optimismu“ a deklaruje spisovatelovo právo zobrazovat zvířecí, instinktivní, iracionální vrstvu lidské duše, tj. temné kořeny lidské duše, s nimiž se kulturní člověk musí konfrontovat a překonat je. Druhý text vystavený naší analýze („Dopis redakci“ od Němoveckého), který byl vydán v roce 1903 a má být napsán V. Žabotinským, věnuje pozornost vztahu mezi kategoriemi „iracionální“ a „kulturní“, ale zabývá se i otázkou spisovatelovy tvůrčí metody. Dopis představuje další potenciální finále povídky „Propast“; jeho text se dotýká tématu nejednoznačnosti, proměnlivosti, výběru z více možností, když spisovatel vytvoří literární dílo jako model „reality“. Téma zobrazení hlubokých rozporů, které umožňuje vytvořit literární dílo jako provokaci sui generis, nám umožňuje tušit, že Andrejev byl buď spoluautorem, nebo přinesl alespoň inspiraci pro skutečného autora, protože cíl provokovat byl neměnným rysem jeho tvůrčího chování. Analyzované texty („texty za textem“) umožňují přiblížit se myšlence samotného povídkového příběhu a také přesnějšímu objasnění Andrejevova světonázoru a jeho tvůrčího kréda. |