Epocha salonů : České salonní umění a mezinárodní výtvarná scéna 1870—1914
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Odborná kniha |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Titul knihy Epocha salonů se vztahuje k období 1870–1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby v mezinárodním měřítku. Nechyběla na nich ani vyhraněná díla progresivních směrů (realismu, naturalismu, symbolismu, secese atd.), převažovala však tvorba středního proudu (mezi akademismem a modernou), pro niž je symptomatická zvláště žánrová malba s anekdotickou i moralizující pointou. Právě pro tuto tvorbu se vžilo označení salonní umění. To bylo dlouho opomíjeno jako konvenční a převážně komerčně orientovaná produkce. K novému zhodnocení začalo docházet až od konce 60. let 20. století. Umělci pocházející ze zemí Koruny české žili a/nebo vystavovali jak v hlavním centru dění, Paříži, tak ve středoevropských městech i jinde. Po úvodu a textu definujícím salonním umění následují tři kapitoly zaměřené na působení těchto umělců v Paříži, Mnichově a Vídni a další dvě o Krasoumné jednotě v Praze. Publikace, na níž se kromě obou editorů a hlavních autorů podíleli Roman Prahl, Markéta Theinhardtová, Caroline Sternberg, Tomáš Sekyrka, Šárka Leubnerová a Michaela Kořistová, reflektuje tvorbu několika stovek umělců (malířů, sochařů i grafiků), přičemž působení devadesáti pěti z nich je podrobně zkoumáno v strukturovaných medailonech. |
| Související projekty: |